Ale je ženatý

Na tuto inscenaci se chtěla dívat moje máma, dívaly jsme se tedy spolu, ale přiznám se, že vícekrát už tuhle rádoby moralistickou inscenaci vidět nechci. V prvé řadě mám problém s Veronikou Žilkokovou. Nepřesvědčila mne o tom, že je herečka a umí hrát v žádné ze svých rolí. Elišce Balzerové role distingované a šlechetné manželky taky příliš nesedla, byť její herecký výkon patří možná k tomu lepšímu, co lze v této paskvilitě shledat. Manželé L. Munzar a J. Hlaváčová v rolích rodičů hlavní hrdinky jsou relativně přesvědčiví, Pavel Soukup jako ženatý seladon naopak působí velmi prkenně a jeho výkon mu nelze věřit. Celá inscenace je protkána spoustou zbytečných dialogů, kdy Vás na konci budou už bolet uši z kničivého hlasu hlavní hrdinky. Závěrečné titulky jsou tím nejlepším, co celá televizní hra přinese.

Mladičká Veronika Žilková (ihned si ji oblíbíte) v televizním dramatu o její zamilovanosti do ženatého muže (Pavel Soukup). Jsou to kolegové z jedné firmy. Jí je dvacet a stále ji ovlivňuje naivita. Marně se ji dvoří i jiný mladý kolega (Miroslav Vladyka). Televizní hra o vztahu mezi svobodnou dívkou a ženatým mužem je psychologickou sondou do duší těchto lidí. Hra má za cíl i moralizovat. Pochází z doby, kdy se točila společensky neškodná témata, přesto diváky hojně sledovaná. Příběh by mohl být i kratší. Myslím si, že devadesát minut je o třetinu delší. Hra nijak zvlášť neutkví v paměti déle než měsíc po jejím shlédnutí.