Francisco Goya - Kronika lásky a osamění

"... snad po celý život jsem slyšel růst samotu tak, abych ji předal ostatním..." - tak těmito slovy slavného umělce je uveden film Francisco Goya - kronika jedné lásky. Rok předtím se pokusil ve filmu Goya režisér Konrad Wolf zachytit malířův svět, a tak je tento film režiséra Nina Queveda, druhým setkáním s tímto nevšedním umělcem, který přichází na plátna našich kin. Na rozdíl od Wolfa se režisér Quevedo pokouší zachytit poměrně velký úsek života Francisca Goyi, a to od roku 1787, kdy byl jako královský malíř na vrcholu svých tvůrčích sil až do roku 1824, kdy Goya odchází do vyhnanství. Ovšem úsíli zpracovat na poměrně malé ploše společenské a politické pozadí tehdejšího španělska utrokotalo na zdlouhavosti popisnosti a na zjednodušujícím výkladu. Navíc se do příběhu prolínají Goyovi umělecké vize a představy, ketré ovšem plnš nevystihují komplikovaný duševní svět trýzněného tvůrce. A tak asi nejpůsobivější ve filmu jsou sestřihy, které ukazují Goyovi obrazy, kresby a rytiny. Tolik dobový tisk, najmě Filmový přehled Hlavní roli Francisca Goyi vytvořil v té době velmi populární a známý španělský herec Francisko Rabal, kterého můžeme znát z filmu Mzda strachu režiséra Williama Friedkina, kde vytvořil roli řidiče Nila, nebo v Tatarské poušti, kterou režíroval Zurlini v roce 1976. Zahrál si i ve filmu Fortunata a Jacinta, nebo v Che Guevarovi, či v Čarodějnících Maura Bologniniho. Je symbolické pro tohoto herce, ža hrál postavu Goyi, aniž tušil, že svou životní pouť ukončí také v Bordeaux, tak jako Francisco Goya Edward52 a jeho archív