Hostinec U létavého draka

Inscenace s jemným hororovým nádechem podle literární předlohy známého spisovatele Sheridana Le Fanu. Příběh má napětí i dost tajemnou atmosféru což je třeba zvlášť ocenit vzhledem k značně omezeným možnostem naší televize na počátku 70.let. Navíc to má prvotřídní obsazení a herci odvedli vesměs dobrou práci. Je to určitě nad naším průměrem a dá se na to dívat i po těch téměř 50 letech.

Tak za prvé, když to má logické vyústění, nejde o horor, nejvýš o thriller. V hororu musí být něco nadpřirozeného. Jakýkoli prvek nadpřirozena. Postava, věc, cokoli. Za druhé, pořád nevěřím tomu, že by to někdo sežral i s navijákem. Totiž, už když jsem to před mnoha a mnoha lety četl, odhalil jsem konec poměrně přesně. Každého soudného chlapa by přece ta shoda s vyprávěním o zmizelém musela napadnout. Ale kdepák, tady hrdina, jak slepé kuře za sebou maže stopy a leze do připravené pasti. Dobrá, nyní ke hře samotné. Inscenace je zpracována dobře a herci se snažili. Ne nějak moc, aby se nestrhali, ale snažili. Mohlo to být kratší, ten úvod se mohl střihnout. Celkově se na to dívat dá, ale v paměti to nezůstane.

Mám docela radost, že se tu objevila i zfilmovaná povídka Sheridana Le Fanu (která patří spisovatelsky mezi jeho poslední). Její filmové zpracování je příjemné, vkusně zahrané, a na tehdy zúžené podmínky ČT velmi dobře odvedené, a to nejen po stránce režijní, ale i herecké, díky výbornému obsazení našimi předními herci.

Televizní inscenace Evy Sadkové se poznají už podle té hudby. A také podle určité prostoduchosti. Primitovní dialogy a herecký patos, který předvádí (jako vždy) Jana Brejchová, ale kterému se nevyhnul ani Jaromír Hanzlík. Líbí se mi postava sluhy v podání Františka Husáka.