V jednom ohni

Film mě příliš nezaujal. Není mi blízké téma hasičů a navíc spojené s náboženským podtextem, to už vůbec ne. Čtyřicetidenní lhůta k rozhodnutí o rozpadu manželství, to není špatný nápad, ale poněkud přitažené za vlasy.

Romantické drama s náboženským podtextem... no, a právě důležitost podtextu, jenž si musel uzurpovat většinu času, způsobila uspěchanost prologu, kdy důvody manželského rozkolu působily značně zkratkovitě, uměle, téměř dětsky (vyštěkávání stále stejných výčitek bez jakéhokoliv úvodu, rozuměj - například pozdravu, což je u snímku americké provenience, kde na sebe blafnou "ahoj" co pět minut, minimálně nepřirozené). Neobratným manévrem se ukázal být už titulkový rozhovor matky s dítětem, po kterém jsem následně zhruba do poloviny projekce neúspěšně slídila, než mně doklaplo, že je součástí pointy... to už jsem byla trošičku vzteklá. K osobám a obsazení - sympatie pro Caleba, jednoznačně. Trochu nerv, jinak pohodář s příjemným hlasem, který svou ženu nikdy nepřestal milovat, což protějšek nevykazoval ani náznakem - chladný, úřednický typ v uhlazeném kostýmku, co do domova nakráčí jak z jiného světa, co koupí, to sama zfutruje a úsměv snad nezná jiný, než profesionální... a navíc nemá vkus, proto se vtírá otázka, zda za ni vůbec stojí bojovat. A Erin Bethea, vzhledem k obsazení ansámblu rodinnými příslušníky režiséra, jakož i sebou samým, měla být patrně za hvězdu... nóó, tak špatně, a zrovna se může chytit za ruce s Harrisem Malcomem, hercem z leknutí, jehož ušlechtilý mentoring by se v reálu nemohl ujmout. Zbylé křoví nevykazovalo žádnou užitnou hodnotu, proto je bezpředmětné jej komentovat. Takže snímek jako takový určitě žádný klenot, uchýlil se k návodu, byť zajímavému a motivačnímu, jenže mu chybí duše nebo tah na bránu, chcete-li. Ale pozor, pro rozjímavé vytahuje z rukávu nejedno téma s nejistým vyústěním trefných přirovnání i prozření (třeba to o stálém odmítání a nezájmu na jedné straně a permanentně otevřené náruči na straně druhé, ano, myslím ono "over and over and over") i zavádějících mínění o nás samých... jsme dobří - v práci, odvádíme daně, splácíme hypotéku, staráme se o rodinu - proč bychom jako měli skončit v pekle? Protože tak plníme jen přednastavené, zvenčí viditelné a průkazné společenské funkce, když selžeme, následuje trest v různých formách, s Božím zákonem se to má podobně, jen si ty skryté přečiny, které rády metastázují do zjevných, musíme vydolovat z nitra, pojmenovat, zkrotit a především vytrvat, protože ta dlouhá čekací doba je záludná a Bůh je akurátní - když tě zastaví v překročené rychlosti, nebude ho zrovna zajímat, žes celý rok jezdil předpisově... Podstatné je, že nabízí prevenci - tomu, kdo ji chce přijmout. Tak ale v našem případě konec dobrý, všechno dobré. Akorát... nechci vyrypovat (a kazit jim radost), ale podle mě veselka neplatí - kněz nějaký sprostý civil, nebeská báň místo kostela a pochybný ceremoniál... Jinak jsem se dnes komentátorsky vyřádila, jak už dlouho ne :-).

Kendrickův křesťanský opus, druhý, po včera zhlédnutém Vzepřít se obrům. Je mi jasné, že v naší zarytě ateistické společnosti jeho snaha asi nebude příliš vítána. Je škoda, že právě z tohoto důvodu spousta lidí film odsoudí. Nejvíc za pozornost stojí ze života odkoukané manželské dialogy, vtipné špičkování kolegů a neskutečně sympatičtí sousedé. Ano film je sice prokřesťanský, přesto se nejedná o nějakou hysterickou fanatickou agitku.

Líbilo se mi hlavní téma: pokus o záchranu vlastního manželství - toto téma (ač si myslím, že v realitě se přeci jen ještě poměrně časté) se ve filmech příliš nevyskytuje. (Nemáme už odvahu o těchto věcech přemýšlet?) Velice šťastné bylo také spojení tohoto tématu s profesí hlavního hrdiny - film tak dostal i potřebnou akci i realističnost v tom, že se nelze na vlastní manželství soustředit 24 hodin denně :-) Vadila mi jistá naivita snímku i lehkost, s kterou pojednává o věcech víry. Pro mě věřit není tak lehké, jak je to předkládáno tady, stejně jako mluvit o své víře s dalšími. Na druhou stranu: dnešní filmy nemají už žádné tabu, tak proč by tím tabu měla být víra hlavních hrdinů? Jestliže uvěřili, proč by to nemohlo měnit jejich život a životní postoje? Zmíněná "naivita" filmu působí místy komediálně, místy pohádkově, ale obojí může být i příjemné, pokud takto chcete film přijmout. Mám-li uvést souvislost s jiným filmem, pak vřele doporučuji všem, které nepotěšilo zoufalství "Nouzového východu" - zde hrdinové našli jiný "nouzový východ", ať už si o něm myslíte cokoliv. Pro mě bylo nejpřínosnější zamyslet se nad vlastním manželstvím a usilovat o jeho obnovu, kterou potřebujeme stále (ale teď obzvlášť) - ať už na základě ve filmu zmíněné knihy "Výzva lásky" nebo jinak. Tento osobní impulz k zamyšlení považuji za nejsilnější a vzhledem k němu považuji "chyby na kráse" tohoto filmu nakonec za nepodstatné. Zajímavý komentář: AGAMEMNON.