Port Arthur

japonský velkofilm port arthur patří do klasické škatule válečných děl, ale zpracováním do podoby hrané populárně - vědecko - naučné rekonstrukce šli autoři o několik kroků dále. tvůrci se při realizaci dokázali hrdě vyrovant nejenom s bitvou o největší nedobytnou pevnost na světě, ale také se shrnujícími fakty rusko-japonské války, která bitvě o port arthur předcházela. Sekvence těžké bitvy, která i celou válku rozhodla tvoří nejdůležitější část velkofilmu, ale rozhodně ne jedinou. s hrdinskými japonskými válečníky se setkáváme zcela logicky počátkem filmu v jejich civilním životě, později na válečném poli a u některých z nich také v jejich soukromí. díky tříhodinové stopáži, která je ustřední písní jasně rozdělena na dva de facto samostatné celky, se divákovi nabízí možnost lépe poznat osudy hlavních hrdinů a dokázat se vcítit do jejich životů i rozhodování. v případě motivu vojenské trubky, jíž se troubí k útoku, se povedlo autorům zapracovat do filmu i osud této drobné a vlastně neživé věcí, čímž vzniknul motiv v sekci válečných velkofilmů naprosto ojedinělý. válečný film port arthur je v bojových scénách realisticky pojatý, čímž určitě překonal svou dobu, z počátku 8o. let, ale protože se tváří jako skutečné mapování historie, je nutné na něj pohlížet i z jiného úhlu. nejsem militaristou ani vojenským historikem, proto nedokáži zhodnotit jeho faktografickou věrohodnost, stejně tak jako nedokáži potvrdit přesné vykreslení osobností historických dějin japonského válečnictví. Ale ať již byl charakterový přerod hlavních i bočních figur méně či více historicky přesný, příběh učitele z ruskysmýšlejícího a vnitru milujícího japonce v člověka jiného vystupování; s příběhem kamenného velitele nogiho v člověka, který končí svůj život sebevraždou, činí z filmu port arthur dílo, které je mezi válečnými snímky světlou výjimkou.

Japonský válečný velkofilm. Je to opět jiná kultura a jiný pohled na svět, než který se nám dnes a denně nabízí z obrazovek. Dílo je to precizně natočené a poučné. Má v sobě i náboj protiválečnosti. Mimořádně vysoké hodnocení je mj. motivováno tím, že není příliš japonských filmů v naší jakékoliv distribuci. Z této provenience film patří k tomu nejlepšímu, co jsem doposud viděl.

Průběh Rusko-japonské války můžeme ve filmu sledovat z několik úrovní. Holá fakta, s pomocí map a titulků a dokumentárních záběrů, jsou prezentována vypravěčem, a do rozporu je postaven, nacionalistický a místy až fanatický, přístup velení japonské armády, jež se snaží docílit vítězství bez ohledů na lidské ztráty, a pohled vojáků z první linie jdoucích na jistou smrt. Nejpůsobivější je ovšem změna charakterů hlavních postav a scéna, kdy si při jednodenním příměří, vyměňují vojáci, stojící na opačných stranách fronty, potraviny a cigarety. Za poněkud nezdařilé považuji vyobrazení ruských vojáků, především jejich velitelů, kteří působí jako nepovedená karikatura. Je také škoda, že Toshiro Mifune dostal, v postavě císaře Meijiho, velmi málo prostoru.

tento váleční film je moc povedení ale také šíleně dlouhé dílo ale je to skvěle natočeno nemáto chybu výkoni štábu a herců jsou skvělé