Nesporně nejoriginálnější současný scenárista Charlie Kaufman se poprvé ujal i režie svého nového opusu Synecdoche, New York, v němž opět naplno uplatňuje svou imaginaci, své existenciální pochybnosti o sobě, o lidech a o světě a znovu naprosto svobodně nakládá s časem a prostorem, s „realitou“ a vizemi. – Protagonistou nepopsatelného příběhu (následující popis děje je tedy jen přibližný) je divadelní režisér Caden Cotard (příjmení je odvozeno od tzv. Cotardova syndromu, při němž se postižený domnívá, že postrádá nějaký orgán, případně že ani není živý), který odchází z provinční scény do New Yorku, kde díky velkému grantu realizuje své životní dílo: neustále se proměňující inscenaci hry podle vlastního osudu. Sebestředný depresivní muž trpí strachem ze smrti, provázeným četnými chorobami, ale zejména odloučením od milované manželky, malířky miniatur Adele, a dcery Olive. K tomu se pak přidává jeho další neuspokojivé manželství s herečkou Claire a dlouholetá zmarněná láska k ženě jménem Hazel. To se naplno odráží i v jeho divadelním projektu, v němž se objevují jako herci dvojníci „skutečných“ postav a v němž se postupně smazává rozdíl mezi nimi. Dochází k různým interakcím „rolí“ a postav a k jejich dalšímu násobení. Divák tak postupně ztrácí orientaci, což je ovšem tvůrčí záměr. Podle autora je třeba zhlédnout film vícekrát a nepátrat po jeho logice, nýbrž nechat se unášet předváděným vyprávěním s mnoha různými odkazy, narážkami, citacemi a kontexty. Děj se odvíjí v rozmezí minimálně dvaceti let (přičemž počíná v roce 2008) a jeho dějištěm je hlavně velký hangár v New Yorku, postupně se proměňující v kulisy bytů, domů i ulic. Čas je v něm zcela subjektivní a řídí se jen vůlí protagonisty, který samozřejmě stárne a neodvratně míří ke smrti. – Velkolepé a složité dílo s prvky magického realismu (mj. neustále hořící dům, deníček, v němž přibývají „na dálku“ záznamy) připomíná svým soustředěním na popis individuálního existenciálního neklidu a nejistoty klasické opusy typu Felliniho 8 ½ (1963, FP 9/66) nebo Fosseho All That Jazz (1979, FP 4/91), ale i enigmatickou tvorbu Davida Lynche. Synekdocha v názvu je pojem, označující v jazyce nahrazení části za celek nebo naopak. Podle autora však není třeba název vysvětlovat, je prostě jen titulem (ostatně sám protagonista stále hledá název pro svou hru), i když onomatopoicky připomíná (při jisté výslovnosti) město Schenectady ve státě New York, kde film začíná...
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2009/6
