Sezóna míru v Paříži

Nejvíc se mi zaryl do závitů v mozku ten magor, co měl doma svý náckovský uniformy, ale hlavně dokázal poutavě a s nadšením vyprávět, kolik lidí a kde ve kterékoli z nich zabil. A dalších pár střípků, ale ostrých a jasných. „V Americe bylo zle. Tam jsem gusle neměl“. A samozřejmě Maria Schneider, už ne živočišně sexuální jako v Posledním tangu v Paříži, ale jen melancholicky ženská. Pecen chleba, tahaný s sebou jako nouzové jídlo, ale hlavně nezapomenout nosit k tomu chlebu stále po kapsách sůl! Kousíčky betonu z německých bunkrů jako ty nejdražší suvenýry pro turisty... To vše mám stále před očima. Po čtvrtstoletí uplynulém od zhlédnutí, a to jednoho jediného zhlédnutí! To sakra něco vypovídá o síle toho příběhu a kvalitě filmu...