Marley a já

Průměrný americký snímek s tak oblíbeným zvířecím partnerem. Nic nového nepřinesl, předvídatelný konec. Pro mě pejskaře i trochu smutné.

Rychlé závěry jsou jako názor na cokoli po prvním setkání. Pokud na ně vsadíme, často si děláme iluzi, že tohle je správné posouzení nebo rozhodnutí. Někdy snad ano. Takřka vždy jsme vystavení zkoušce, že nám něco uniklo. Tenhle film není jen o lidech, kteří se dostali řízením osudu k jednomu pejskovi a jeho rošťárnám. Docela dole je ta nejpodstatnější myšlenka, a to... existují tvorové-zvířata, také lidé, kteří nás naučí pokoře sebeodříkání a hlavně umění žít i dále, když někoho drahého ztratíme. Tenhle film je v tomhle moc dobrý a herecké výkony i celá filmová realizace jsou skvělé. Myslím si, že většina českých herců by na tohle svými výkony nestačila a další by přehrávali v domění, že to komedie vyžaduje.

Krásný rodinný film, kde je vše, co s sebou život nese - slzy, smích, lásku, radost, starosti, zlobu i žal. Jedna z těch mála tzv. romantických komedií, které mě opravdu vzaly za srdíčko a to hlavně kvůli nádherně vykreslenému vztahu lidí a psa. Filmový Marley je hotová pohroma i neodolatelný miláček v jednom, ale především je to člen rodiny. Parťák v dobrém i zlém, protože: "Psovi je jedno jestli jste bohatí,chudí, chytří, hloupí, oškliví, hezcí. Dejte mu srdce a on vám dá své."

Jo, něco podobného jsem zažila osobně na vlastní kůži. Takže mohu potvrdit, že je to psané "podle skutečnosti". Marley bylo roztomilé psisko do doby, než vyrostl a začal dělat neplechu všude, kam se jen nachomýtl. John to neměl a nemá vůbec jednoduché, ale i Jennifer to nemá vůbec jednoduché. Dítě, pes, manžel, občas je to opravdu o nervy!