Dokaž to!

100-krát omílané téma, které jak se zdá, je nesmrtelné. Bohužel, musím říci. Přestože mě v rámci děje příjemně překvapilo, že scénáristé nechtěli vytěžit úplně všechno - takže se nekonaly "trable s láskou", přesto bohužel nepřišli ani s ničím novým, neotřelým. Taneční scény s Ruby´s mi přijdou - no, nechci říct nevkusné - spíš bych řekla o ničem. Celkově si myslím, že na to, že se jedná o film s tancem v hlavní roli, tncuje se zde DOST málo (a ještě nijak dobře)...a to nejsem jako divák ochotná tolerovat.

Další hudební film, který nám divákům nepřináší nic nového, stokrát ohrané téma navíc tady je smícháno několik tanečních filmů a to Nežádej svůj poslední tanec, Divoké kočky. Další venkovská nána která se vydává do velkoměsta splnit si sny a přitom začíná pracovat v klubu jako tanečnice , najde lásku a nakonec se jí splní sen o tom jít na taneční školu. Neoriginální navíc hlavní hrdinka je silně nesympatická, hudba taky nestojí za moc a celé to prostě nefunguje tak jak má. Tanečních filmů je mnoho, ale tenhle patří mezi ty nejslabší. Plus je za sympatického Riley Smith.

Kterak vesnická pipka v Chicagu ke štěstí přišla... Musela jsem držet v pohotovosti všechen svůj nadhled, který mně pomáhal překonat ohleděná popelkovská klišé, abych stejně skončila u "prdelnakopávajících" hlášek, ale dovedu si představit, že určitá věková skupina děvčat z toho všeho, rozuměj - velkoměsto, tanec, kluby, hadry, svoboda a romantika - musí chrochtat blahem, na mě ale nefungoval ani odfláknutý casting, to unylé děvče bez jiskry v oku a sexappealem v mínusu se krom nesporné taneční dovednosti ocitlo ve své roli omylem (a bohužel ne sama) a z Popelčiných tří oříšků otevřela maximálně jeden - šperhákem... takže si lze cenit pouze několika tanečních výstupů, jenže k tomu mně nebylo potřeba prokousávat se hromadou cukrové vaty, u které mě nepřekvapí, že bude jen sladká a lepivá...

Zcela typický sportovní (tedy taneční, ale to je taky sport ne?) snímek. A ty já povětšinou opravdu můžu. Zcela nečekaně se však ani tady nekoná jediný překvapení. Všechno klasika – outsider, v tomhle případě hezká holka Mary Elizabeth Winstead (zrovna nedávno jsem chválil její vzhled v Autu zabiják) má sen. Chce tančit. A tak odchází do Chicaga na zkoušky do prestižní školy. Samozřejmě jí nepřijmou, ona si ale během 5 minut najde bydlení a hned druhý den práci, kde potká úžasnýho kluka a se všemi je kamarádka až na jednu holku, který naše vzorná a hodná hrdinka nepadne do voka. Během několika následujících měsíců (či dnů/týdnů) se jí začíná dařit a i přes nepřízeň osudu v podobě rodinných problémů všem ukáže, že na to má. Nic proti, ale kapka invence by přeci jenom nezaškodila. Nebudu tvrdit, že to nefunguje, ale když vynechám spoustu toho stokrát viděnýho a předvídatelnýho stereotypu tak tu není nic, co by stálo za zapamatování. Ba naopak – je tu několik nepříliš domyšlených situací a samozřejmě i pár blablabla (ani nevim co to řikám) dialogů. Jak už jsem ale předesílal – já mám pro tenhle typ filmů prostě slabost. Tenhle sice patří k tomu horšímu, co jsem v tomhle žánru viděl, přesto nepochybuju, že si ho jednou docela s chutí zopakuju. Ačkoliv tance není tolik kolik by mohlo být. A zdaleka ne všechny čísla mě dokázali zaujmout. Ale například hned druhé Lauryno vystoupení stejně jako to závěrečné, stojí zato. Celkově to působí jako trochu nedotažená variace na Divoké kočky. Což není špatné, ale ani žádný zázrak se nekoná.