Konec velké epochy

Alegorická inscenace Antonína Moskalyka je naše televizní verze rozhlasové hry Orsona Wellese VÁLKA SVĚTŮ (podle románu H.G. Wellse), která vyvolala v USA veřejnou paniku. Téměř půldruhé hodiny poslouchá skupina herců v jediné studiové dekoraci kavárny či restaurace zprávy o invazi mimozemšťanů. Kdyź si uvědomíte co se za necelé tři roky poté v naší zemi odehrálo ve skutečnosti musíte ocenit jasnozřivost literární předlohy paní Jindřišky Smetanové a nikoho nepřekvapí, že tenhle televizní kousek skončil na léta v trezoru. Svým způsobem jde o velmi inspirativní počin ale výrazové prostředky jsou dnešním okem posuzováno hodně žalostné.

Tato nenápadná televizní inscenace, která začíná úplně z ničehonic, kdesi v Praze na periférii, v kavárně, se její hosté dozvědí, že naši Zemi navštívili ufouni, kteří nás navštívili z daleké galaxie, když jim jejich operátor nahlásil, že u nás má dojít ke III. světové válce, vinou nějakého fotbalového mače. Stále se snažíme, někoho nad hlavou, v tom nekonečnu najít a již nevíme, co bude, až někdo takový přijde. Herecký koncert hereckých národních umělců, Jany Dítětové i mládežnického podhoubí. V divadle, by to vyznělo ještě lépe a to tři roky po natočení Moskalykem,přišli bratři z východu...

Nejvíce mne štvalo kecání do děje fiktivního reportéra. Nevím proč o tomto točili film,klidně to mohlo být divadlo. Jediné co filmu nelze upřít a je na něm kladné, je napjatá atmosféra a pochopitelně herecké obsazení. Celkově tedy kravinka, kde je SF opět použito jako protiválečný snímek. ČT 2 081102 7804/7946