Hamlet

Italský režisér Franco Zeffirelli se v kinematografii prosadil adaptací Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy (1966, FP 17/69), kterou pojal jako nečekaně dynamickou, až bujarou zábavu, zasazenou do renesančních kulis. Ještě úspěšnější byl Zeffirelli s filmem Romeo a Julie (1968, FP 39/70), v němž obvyklý patos a sentiment nahradil dramatickým spádem a strhující citovou naléhavostí. Podobný realizační klíč, využívaný také v jeho operních a divadelních inscenacích, zvolil tvůrce v roce 1990 i ve filmovém přepisu Hamleta. Shakespearovy dialogy, plné sofismů a metafor, jsou zde většinou kráceny tak, aby děj měl co nejrychlejší spád. Za stejným účelem jsou z původního textu škrtnuty některé vedlejší motivy (tažení norského kra levice Fortinbrase). Na první pohled možná překvapující obsazení Mela Gibsona do hlavní role má rovněž svůj původ ve snaze přiblížit starý příběh divákům, zvyklým na kánony akčního film u. Zeffirelli se pro Gibsona rozhodl po zhlédnutí filmu Smrtonosná zbraň: scéna, v níž se zhroucený policista Riggs nemůže odhodlat k sebevraždě, byla pro něj moderní-a výborně zahranou - analogií známého monologu "Být či nebýL." Od patetického Laurence Oliviera (filmový Hamlet z roku 1948, FP 41/54), činervně intelektuálního Innokentije Smoktúnovského (Hamlet, r. G. Kozincev, FP 39/64) se Gibsonův kralevic liší extrovertní neposedností, mrštnosti a také krutostí, k níž ho opravňuje zvrhlé a nechtěně směšné okolí. Zeffirelliho Hamlet se ve "shnilém" světě umí pohybovat: stejně jako intrikující dvořané neváhá potají sledovat cizí rozhovory a některé tahy protivníka přesně předvídá (dvojice králových špehů Rosencrantz & Guildenstem; průvodní dopisy do Anglie, obsahující rozsudek smrti). Zatímco tragédie veronských milenců v Zeffirelliho podání koncem šedesátých let korespondovala s tehdejší revoltou mládeže proti konvencím a předsudkům rodičovské generace, nový Hamlet není osobní výpovědí ani osobitou interpretací. Příběh váhavého mstitele je inscenován s příslovečnou Zeffirelliho kultivovaností a výtvarnou vytříbeností, ale je příliš poznamenán racionálně motivovanou snahou o vytvoření lehce stravitelné verze klasického díla. -zk-, Filmový přehled 1994/5/11