Hodný, zlý a divný

Film obsahuje všechny prvky klasického westernu, až tedy na ty obličeje a posunutím do poněkud pozdějšího období. A proč ne. Když si můžou Američani natáčet kung-fu na divokém západě, proč by si nemohli Korejci vystřihnout nějaký ten western v Mandžusku. Tempo je ovšem poplatné době, po vysvětlujícím úvodu následuje akce, ještě větší akce a na závěr ta největší. Žádný oddech, jen shon a spěch. Samotný název odkazuje k legendárnímu filmu Hodný, zlý a ošklivý (r.Sergio Leone, 1966), a to nejenom názvem samotným tak i dějovou linií, která je oproti svému vzoru poněkud komplikovanější, o dost drsnější, o dost komičtější a hlavně nesrovnatelně akčnější a krvavější. Mimo to zde můžeme najít odkazy i k dalším Leoneho filmům, včetně hudebních motivů. Přesto všechno, tyto dva filmy nelze srovnávat, neboť „divný“ a „ošklivý“ jsou natočeny v absolutně odlišné rovině, pojetí je zcela kontrastní. Film trpí hlavně tím, že se nese v příliš odlehčeném, místy až komickém, v podání postavy „pana“ divného, duchu a přehnanou „klipovitostí“ střihu. Což u prvně zmíněného není možná na škodu, protože drtivá většina westernů se naopak bere smrtelně vážně. Což je ve výsledku stejné, po obou následuje útrpný úsměšek. Tyto nedostatky však vyrovnává kamera, celkové vizuální zpracování a pár, více než efektních, originálních scén. Jako, částečně parodická, pocta italským spagetti-westernům dobré, zábavné a moderní. To poslední, nás staromilce, však neohromí.

Já osobně proti střílení vůbec nic nemám. Spíše naopak, docela si to vychutnávám. Mluvíme samosebou o létání kulek na plátně a nikoliv ve skutečném životě - komu by nevadilo schytat nějakou tu včelku doprostřed čelíčka nebo srdíčka, když se docela náhodou přichomejtne třeba k přepadení banky... Co to má ale společného s komentovaným filmem? Docela dost. Po počáteční „vysvětlovačce“, kde je nám objasněno, o co v příběhu půjde, totiž začíná palba, která skončí až při závěrečných titulcích. Střílí se prostě ze všeho: pistole, revolvery, pušky, později si přijdou na své i kulomety a polní děla. Divoká akce a krvavé řeže, kdy vystřikuje červená až do objektivu, jsou jen zřídka proloženy oddechovými pasážemi, kde se „pouze“ mluví. Nechybí také různé honičky, z nichž ta mezi motorkou se sajdkárou a jezdci na koních připomene legendární stíhací jízdy z Indiana Jonese. To vše je naštěstí podloženo dobře vybranou muzikou (i když teda pochybuju, že by měli Korejci něco společného třeba s flamengem). Režisér a scénárista Kim Ji-woon nám servíruje korejskou variaci na western se třemi protagonisty. Mně je z nich nejvíce sympatický pan Zlý, nejenom kvůli „emo“ vzhledu, ale také kvůli poněkud zvrhlému humoru. Ten humor spolu s nadsázkou v akčních scénách evokuje (asi ne náhodou) Tarantinovy filmy. Takže se člověk docela dobře baví, i když si je zároveň vědom toho, že Ji-woon sahá Quentinovi tak nanejvejš po pás. Podtrženo shrnuto: Hodný, zlý ani divný vám osobně neuškodí, pokud tedy zrovna nejste útlocitná dámička...