Jak se ševcem šili čerti

Velmi zdařilá televizní pohádková studiovka paní režisérky Svatavy Simonové. Nápaditý a vtipný příběh s roztomilou výpravou, který umožnil naší tehdejší herecké špičce, dokonale se "vyřádit". Tahle věc stojí rozhodně za minimálně 75%!!!

Super pohádka, jedna z mých nejoblíbenějších. Možná právě pro ty hádanky, které mne baví od útlého věku.

Typická ateliérová pohádka, či spíše pohádková inscenace 70. let, ve které se hlavně chalupník Karafiátek (J. Kemr) přenesl snad až na prkna Zlaté kapličky - vybavuju si, že už od prvního shlédnutí mě to jeho až teatrální přehrávání prostě vadilo. Poučný příběh o nejprve nafrněném, posléze napraveném ševci, moudrém králi, který naslouchá poddaným (napadá mě, jak mohlo těch pár chudých v podzámčí uživit tak honosný dvůr?) a naplněné lásce. V této pohádce se Jana Preissová a František Němec poprvé představili jako dvojice a o dva roky později si režisérka Poledňáková vzpomněla, jak moc jim to spolu slušelo. Úloha královského otce byla téměř poslední filmovou rolí Josefa Pehra (veselého "kutila Maška", který ve skutečnosti trpěl depresemi, vedoucími až sebevraždě...). Popravdě se mi tahle pohádka až tak moc nelíbí, ale (jako už mnohokrát) nadhodnocuji právě kvůli hercům (J. Bláha, K. Slunéčková, V. Postránecký) a hlavně díky překrásné Janě Preissové.

Pohádka to je sice legendární a tedy určitým způsobem i úsměvná, má celkem milou atmosféru i dost dobré aktéry, akorát ji provází většina typických neduhů českých pohádek, počínaje podivnou fúzí středověku s rokokem a trochou přitroublosti v rozhovorech konče. Mno, a perličkou je, že celá pohádka stojí na logickém omylu, neboť čert řekl chasníkovi: "Když mi řekneš něco, co bude pravda, tak tě pustím." A chasník řekl: "Ty mě nepustíš!" Zde švec rozhodl, že bylo logicky správné si chasníka nechat v pekle - ovšem omyl. Dá se to totiž vyjádřit jako "jestli čert chasníka nepustí, tak ho pustí", což se jeví jako nesmysl, ale vlastně je to velmi jednoduché, neboť co se stane, nepustí-li jej, určeno není. V prvním případě, kdyby jej měl pustit, dojde tedy k chybě, kdežto kdyby jej pustil neměl, tak jej vlastně pustí, protože první část výroku je znegován. Ne-P implikuje P. Takže v první případě: PRAVDA implikuje NEPRAVDU. Což je ekvivalentní nepravdě. A v opačném případě: NEPRAVDA implikuje PRAVDU. Což je úplně v pořádku. Takže švec zas tolik moudrosti nepobral a rozhodl chybně. I když je fakt, že by asi v pohádce nebylo co řešit, kdyby chasníka pustili.