Poslední čtvrťák

Pacino opět prokázal, že jeho herecké pojetí jakékoliv postavy, má velmi blízko k dokonalosti. Komorní příběh citového pouta mezi vnukem a dědečkem na pozadí hospodářské krize z třicátých let minulého století, nedoporučuji konzumentům ostrých akčních trháků. Film by jim připadal dlouhý a bez děje. Jde totiž o jiný level a v tomhle by nemuseli zrovna obstát. Pacino měl ve svém filmovém vnukovi vzácně herecky vyspělého protihráče. Režisér James Foley odvedl dobrou práci.

POSLEDNÍ ČTVRŤÁK Zvláštně poetický snímek z těžké doby hospodářské krize třicátých let. V této nelehké době a v tomto prostředí vyrůstá malý chlapec Gennaro, který si díky finanční situaci v rodině příliš zábavy neužije. O to více o ní sní. Touží alespoň po tom, aby mohl navštívit kino. Pro nás je v dnešní době asi dost nepochopitelná tak silná touha po něčem, co nám připadá samozřejmé. Jenže i v dobách, kdy na zábavu peníze prostě nezbývaly nikomu, lidé po nějakém tom rozptýlení a pobavení stejně toužili. Jak těžké bylo pro malého kluka vydělat těch pár drobných. Film přináší pohled na úplně jiný život, než který vedeme dnes. Poslední čtvrťák je brutálně skutečný film o nelehké hospodářské situaci pohledem dětských očí. "Dědeček říkával, že v dobách krize přijdou silní lidé jenom o práci. Ostatní přijdou i o rozum." Někdo si řekne: prostě jen další film o dětském snu a cestě k jeho naplnění. Film je pomalu plynoucí dramatickou sondou do života, který si většina z nás neumí ani představit. Malebnost místa, dobová výprava a věrohodná atmosféra prostředí dokreslovaly zážitky malých chlapců, vystavených mnohdy šokovým situacím. Kluci byli naštěstí pod ochranou moudrých blízkých, což je stmelovalo a poskytovalo jim alespoň jakousi iluzi bezpečí a pocit domova. Beznaděj se střídá s nadějí, jenže stále se nedaří získat vytoužených pár drobných. A přitom jaké úsilí stojí malého chlapce to, aby si vydělal čtvrťák na kino. Ale kdyby umřel děda – jeden čtvrťák by se našel – morbidní? Jenže ten nemocný děda v podání charismatického Al Pacina sám podporuje svého vnuka v tom, aby snil své sny. Nebýt kdysi jeho odvahy vydat se na cestu za oceán, nebyl by děda tu, nebyl byl možná ani Gennaro ani kino La Paloma. Film zdobí dobré herecké výkony, ale Al Pacino září nade všemi v roli nemocného dědy. Zahrál ji bravurně jako ostatně vždy. "Gennaro! Víš jak to tady nahoře vypadá? Zrovinka jako v tom kině La Paloma!" Mít sny je velký dar a opravdu stačí CHTÍT, aby se mohly naplnit... Nenápadný, krásný a velmi lidský příběh, prostý a přece tak nádherně obyčejný, plný krásných emocí a laskavé životní moudrosti s věčným odkazem: Nikdy nepřestávej snít !