Sen zimní noci

Srbsko, zima 2004. Lazar se po deseti letech vrací z vězení. V domě, kde kdysi žil s matkou, nalézá nové obyvatele – válečné uprchlíky z Bosny. Jasnu opustil manžel, protože se nedokázal vyrovnat s onemocněním svého dítěte, a tak tu teď, v cizím prostředí, žije sama s dvanáctiletou dcerkou Jovanou, postiženou autismem. Lazar nejprve trvá na jejich odchodu, ale když zjistí, že v ubytovně už není místo, dovolí jim zůstat. Ty dva – Lazara a Jasnu – spojuje snaha vyrovnat se s tragickou minulostí a zkusit začít nanovo. Nepřímo jim to usnadňuje malá Jovana, žijící ve světě determinovaném nemocí, z něhož pro ni s trpělivostí a porozuměním hledají cestu. Společná touha po lásce a rodinném štěstí dává oběma sílu zapomenout, ale před vlastní minulostí se zřejmě utéct nedá… Goran Paskaljević volně navázal na dramatickou filmovou mozaiku jednoho bělehradského dne Sud prachu v níž právě Lazarův krvavý konflikt s nejlepším přítelem tvořil dominantu. Jako by cítil naléhavou potřebu dopovědět životní příběh svého hrdiny a dokončit tak osobitou analýzu balkánského charakteru – „homo balcanikus“, jak to tehdy označil jeden z recenzentů. (40. MFF Karlovy Vary, 2005)