Značka: Na dožití

Až na tu závěrečnou hádku to vcelku ušlo. Herci se snažili, ale z toho už více asi vyrazit nešlo. Při některých scénách jsem se královsky bavil.

hořká komedie se silným sociálním podtextem natočená h. bočanem pod názvem značka: na dožití těží z reálné socialistické skutečnosti nedostatku bytů v době končího komusnimu. silné herecké obsazení dává příběhu k námětové stránce další rozměr a v sehranosti jednotlivých postav ční nejsilnější dojem z filmu značka: na dožití. kuriozní na snímku je i jeho poněkud nadčasové poslání, s nímž autoři v době vzniku určitě nepočítali; včetně atmosféry duchu tehdejší doby. ačkoliv máme dnes bytů poměrně dostatečné množství, jsou cenově pro většinu lidí zcela nepřijatelné a tak otázka bydlení v mnohých rodinách zůstává neměnná i se stejnými problémy jako před těmi dvaceti lety. natolik ke kladům původního televizního filmu, které ale nedokáží vyrovnat omezené technické možnosti svého výrobního procesu, čímž hlavně davové scény vyznívají asynchronně a uměle, jak je tomu v sekvencích svatby nebo scén z nádraží. I přes tyto nedostatky lze snímek Značka: Na dožití zařadit mezi nejlepší díla ve střední kinematografické třídě.

Je hodně poznat, že v roce 1989 už cenzura nefungovala jak by měla a tak mohl Rudla Hrušínský utrousit poznámku, že "Rusáci musí vždycky vyhrát." Ono by se v tom našlo víc narážek, ale Hynek Bočan film pojal jako komediální drama s koncem, který jsem rozhodně nečekal. Rudla každopádně kraluje, přestože jeho role není velká. Tady je vidět ten rozdíl mezi ním a jeho synem Janem, který tam hraje postavu Honzy a je v podstatě furt stejnej v každé roli. Tento film je odkazem své doby a hlavně má v sobě poselství o životě, je v něm cítit humor se smutkem zároveň. Život v plné parádě a Hynek Bočan stále ještě v tvůrčím období.