Hellraiser

Když se v roce 1987 objevil v kinech snímek Hellraiser, vůbec ještě nebylo jasné, co všechno to jeho tvůrci přinese. Jisté ale je, že právě tehdy se Clive Barker zapsal nesmazatelně do dějin hororu. Byla to opravdu šťastná volba. Barker mohl vybrat jakoukoliv jinou novelu či povídku ze svého archivu a zfilmovat ji. Ale on se rozhodl pro Hellraisera a přivedl tak na plátna film, který se stal obrovským hitem, získal si zástupy fanoušků a stvořil kult. Barker se také po předlohách k filmům Rawhead Rex nebo Underworld chopil filmové režie (nepočítáme-li jeho amatérské pokusy Salome a The Forbbiden) a právě tato plná kontrola nad projektem mu umožnila stvořit film dle svých představ - temný, nápaditý, krvavý a skutečně děsivý. Příběh se točí kolem hlavolamu v podobě kostky, jehož správný název je Lament Configuration. Kdo rozluští hlavolam, otevře bránu do světa, jenž stráží cenobité ("andělé pro jedny, démoni pro druhé"). Tyto podivné bytosti pak úspěšnému hlavolamistovi nabídnout rozkoš skrze bolest a dost krvavé poznání nepoznaného. Frank Cotton (Sean Chapman) je jedním z těch, kterým nestačí obyčejný život, ale hledá něco víc. Díky tomu se mu do rukou dostává Lament Configuration a on skončí roztrhaný na malé kousky. Ale když na podlahu, na které zemřel, dopadnou kapky krve jeho bratra Larryho (Andrew Robinson), vrací se mezi živé. Nemá však kůži a postihl ho značný úbytek svalové hmoty. Aby získal zpět svou sílu, potřebuje další krev. Tu mu pomáhá sehnat Julia (Clare Higgins), žena jeho bratra. Později však do příběhu vstupuje Kirsty (Ashley Laurence), Larryho dcera a i ona otevírá bránu do světa cenobitů. Potkává se s jejich vůdcem Pinheadem (Doug Bradley) a aby zachránila svou duši, nabídne jim Franka. Přestože se film odehrává téměř výhradně v interiéru domu Cottonových, nabízí opravdu jedinečnou atmosféru (kombinace gotiky a splatteru). Tu podtrhují nápadité speciální efekty a úžasné masky. Ne náhodou se cenobité (a především Pinhead) stali inspirací pro S/M (rozuměj sado-maso) scénu, piercing maniaky a další spřízněná hnutí. V tomto kontextu nikoho nepřekvapí, že se Pinhead stal miláčkem Japonců, objevil se na telefonních kartách, tričkách, hrnečkách.... Film samotný se vyráběl s dosti značně nízkým rozpočtem. Ten se projevil třeba při animaci "inženýra", tedy té potvory, co se s Kirsty pere těsně před závěrem o kostku. Zajímavé jsou veselé historky z natáčení. Dobrá je ta s Dougem Bradleym, který zná Clive Barkera již od školy a spolu hrávali divadlo. Doug přijal roli Pinheada a hned první natáčecí den si užil své. Nejprve se potil hodiny v maskérně, aby nakonec dostal do očí černé čočky, které ve skromném osvětlení byly totálně neprůhledné. Neviděl tedy nic a hrál naslepo. Pokud stál, nebyl to takový problém, ale pokud se měl pohybovat, musely mu do cesty položit batoh na značku, kde se měl zastavit. Než tak učinili, Bradley ji několikrát přešel a klidně si vyšel ze záběru. Čočky měly tu další nevýhodu, že dráždili oči, takže po jejich vyjmutí měl Bradley rudé bělmo a nesměl je nosit příliš dlouho:-)