Kaviár jen pro přátele

Čtyři páry, několik interiérů a úžasná sonda do mezilidských vztahů. Dobře napsané, výborně rozdané charaktery a především skvělá Jana Štěpánková, která - račte si všimnout - nepustí cigáro z ruky. Poslední Somrova krátká věta před titulkem Konec mluví za vše.

Skvělá studie „kamarádských“ vztahů, a i dobře zahraná. Jenže je to přece jen pouhá inscenace, a tak více dát nemohu.

Tuhle hru bychom už mohli považovat za poklad televizního archivu. Hra o různě motivovaném přátelství je tak skvěle obsazena (alespoň z dnešního pohledu), že si zaslouží vysoké ocenění. Děj samotný bude dnešnímu divákovi cizí, i když ... Zase tolik ne. Dnes jsou hodnoty trochu jinde. Skutečné přátelství je vždy k nezaplacení.

Nejlepší prezentace charakterů člověka v rámci přátelství už od mladých let. Čestnost, upřímnost a sobectví. Tyto tři vlastnosti tu dostanou pořádný záhul. Ano, všichni se znají, jeden na druhého nedá dopustit a všichni se navzájem před každým chová jako nejlepší přítel. Avšak v jádru duše každého je to přesně naopak. Každý se snaží být nad druhým lepší, úspěšnější, majetnější a dokonce se snaží i jeden na druhém vydělat. Ano, z očí do očí se na sebe usmívají, ale potom se jeden nestačí divit, co si kdo o druhém ve skutečnosti myslí. Takže jak to je. Jeden manželský pár si chce půjčit jistý finanční obnos na nákup chaty. A strhne se něco, co většinou v pozadí bývá utajeno. Životní etuda platící za každé generace bez výjimky. A co víc, pozná se někdo z diváků v nějaké postavě?