Tiché světlo

Ceny (výběr): MFF Cannes 2007: Cena poroty; MFF Chicago 2007: nejlepší film, MFF Bergen 2007: Cena poroty, MFF Stockholm 2007: nejlepší scénář, MFF Riga 2007: nejlepší film, MFF Havana 2007: nejlepší zvuk, kamera, režie Po strhující prezentaci své formální brilance v debutu Japonsko (2002) a okázalé provokativnosti druhého snímku Batalla en el cielo (Bitva v nebi, 2005) přišel největší talent současného mexického filmu s nevšedním ponorem do velmi exotického prostředí. Snímek, obsazený - jak je u tohoto tvůrce zvykem - výhradně neherci, je zasazen do komunity mennonitů. Členové tohoto křesťanského hnutí novokřtěnců, které vzniklo v 16. století v dnešním Švýcarsku a severním Německu, jsou známí akcentem na náboženskou horlivost, přísný způsob života a striktní kázeň. Tiché světlo před námi rozehrává mystický, a přitom v realitě pevně ukotvený příběh o neskrývané lásce ženatého muže (příslušníka této církve) k jiné ženě - o nekontrolovatelnosti citu a možném božím zásahu do lidského života. Je to snímek hodný svého názvu: v hereckém výrazu i vyvolávaných emocích maximálně tlumený, plný úchvatných širokoúhlých kompozic, něžných pohybů kamery a virtuózní práce se světlem. Klidný, přesný rytmus filmu dobře charakterizují úvodní a závěrečný záběr: fascinující pomalý sestup z temného, kosmického nadhledu do rozbřesku světa je ve finále vykoupen barevnou skvrnou, která se zvolna zaostřuje na padající soumrak - jako když se rozevře a zavře opona. Reygadasova vytříbená, tvrdohlavá estetika tu snad poprvé dává absolutní smysl: zaujetí sám sebou vyměnil režisér za fascinaci mysteriózní krajinou a nadčasovými tématy v každodenním běhu života. Absence hudby, obskurní německý dialekt, jímž všechny postavy hovoří, lehce surrealistické vpády písní Jacquese Brela v televizi, pomalé tempo, nevšední pastorální půvab obrazů - to vše činí z Tichého světla nesnadnou, ale o to intenzivnější podívanou. Reygadasův kontemplativní opus je dílem hluboce spirituálním, přesto mnohem víc než o hloubce a způsobu prožívání víry vypovídá o nepředvídatelných záležitostech srdce. Právě v tom tkví největší síla filmu: ve zcela osobitém prolnutí bolesti a krásy. Aleš Stuchlý, 36.LFŠ 2010