Herkules ve středu Země

Je až s podivem jak podezřele málo došlo k propojení dvou žánrů, mytologického a hororu. Přičemž italské sandálové filmy se v lecčems lišili od amerických velkofilmů, převážně jde o zobrazení násilí, tj. Kobky, žaláře a nejrůznější druhy mučení byli v Itálii velmi populární a režiséři se přeháněli v neustále novém zobrazování těch nejbizarnějších torturových praktik. A co teprve, když se režie ujme známý hororový mág Mario Bava (tehdy proslavený spíše coby kameraman, trikař a člověk pověřený natáčením akčních scén). V 60. letech se na Apeninský poloostrov přestěhovali snad všichni kulturisté světa, aby zkusili hereckou kariéru v sandálových filmech. Jedním z nich byl i Reg Park, velký souputník Steva Reevese, největší hvězdy žánru, kterému nikdy neodpustil, že jej porazil na Mr. Universe. Děj je napínavý, rychle odsýpá, čemuž prospívá i střídmá stopáž, jediné co film kazí, alespoň v mých očích, je snaha o odlehčení. Debilní nájezdníci ze začátku se dají ještě překousnout, jenže u Herkulova a Théseova společníka trvám na vrozeném kreténismu a jeho přežití pokládám za zločin proti lidskosti. Výprava je sice skromná, ale odpovídají, kulisy jsou použité z La conquista de la Atlantida, kde shodou okolností také hrál Reg Park. Zklamání je pro mne hudba od Armanda Trovajoliho, bohužel se přespříliš se zaměřil na hororovou notu, takže i pěkná romantika, navíc hraná flétnami a harfami (kam se hrabou smyčce), je upozadněna díky makabrózně disharmonickým tónům.