Cesta ke slávě

Můj oblíbený režisér Hal Ashby, (Návrat domů, Byl jsem při tom), pojal životopisný příběh písničkáře Woody Guthrieho, jako sociální drama. Ze všeho nejvíc film připomíná Steinbackovy Hrozny hněvu. Žádné romantizování tuláckého života a opěvování geniality tvůrce, který byl vzorem a idolem Boba Dylana. Woody byl sice nezodpovědný divočák a rebel, (který uměl opustit ženu a dítě), ale také měl silné sociální cítění a bojoval proti vykořisťování chudých „uprchlíků“, kteří se hrnuli do Kalifonie, za „Velké hospodářské krize". Do „zaslíbené země hojnosti“ utíkali, coby „ekonomičtí imigranti“, s vidinou práce na farmách. Stejně, jako Woody. Ten ale měl to štěstí, že se mohl začít živit svou kytarou, svým hlasem a svými písněmi. Woody Guthrie nejenže neváhal opustit výnosný džob, tam kde nemohl hrát své odbojné písně, které se stávaly hymnami chudých česáčů, ale při pokusech o zakládání odborů, krom síly svých písní, neváhal použít ani sílu svých paží. Hlavní roli skvěle ztvárnil David Carradine, (který si později zahrál i zloducha Billa v Quentinově Kill Billovi). Film pravděpodobně nadchne, jak fanoušky Woody Gutrieho, tak i fanoušky Boba Dylana, možná ho ale nezkousnou voliči ODS a TOP 09. „Odbory!, Odbory!“.