Expres

Ernie Davis už jako kluk obdivoval hráče fotbalu a další sportovce, zejména černé pleti. Amerika padesátých a šedesátých let prosperuje, ale vzkvétá i rasismus. Ernie to pozná na vlastní kůži. Žije s dědečkem, který ho čtením z bible odnaučí koktat. Když se matka znovu vdá, přestěhují se do Elmiry ve státě New York. V roce 1951 začne Ernie hrát fotbal. Na zdi v jeho pokoji visí kromě jiných i fotografie slavného hráče Jima Browna. Právě ten v roce 1957 odchází ze Syrakus a trenér Ben Schwartzwalder za něj hledá náhradu. Ben je vynikající, i když tvrdý trenér. A také dobrý člověk, který přijímá barevné hráče a rasismus se mu protiví. Přemluví Jima, aby mu pomohl získat Ernieho. Navštíví ho a seznámí se s jeho rodinou. V roce 1958 nastupuje Ernie jako hráč do vysokoškolského klubu Syrakus. Začínají první ústrky ze strany bílých. Barevní jsou jen tři hráči a s jedním z nich se Ernie spřátelí. Dostává číslo 44 po Brownovi, což je velká pocta, ale i závazek. Pilně trénuje. Seznámí se se Sárou, do které se zamiluje. Na prvním místě ale zůstává fotbal. Brzy začne vynikat. Když se vrátí na víkend domů, bratr Bill ho vezme na shromáždění Národní asociace na podporu barevných, která bojuje proti rasismu. Ernie se však chce soustředit jen na sport, politika ho nezajímá. Zdrtí ho smrt milovaného dědečka. O to usilovněji se pustí do tréninku. Když při jednom zápase zjistí, že trenér víceméně dodržuje nepsaný zákon, že barevní hráči nesmějí překročit brankovou čáru, vzepře se, neuposlechne příkazu a znovu přispěje k vítězství Syrakus. Tehdy se mu poprvé zničehonic spustí krev z nosu... Zdroj: FTV Prima