Sluníčko na houpačce

Televizní film, který je klasickým příběhem k opravdu velkému zamyšlení nad životními hodnotami a prioritami. Jiří Adamec v podstatě všechno co v jeho režijní filmografii za něco stojí natočil během 80.let. Tady vytěžil maximum z dobře napsaného (i když možná trošku vykalkulovaného) scénáře a fakt vynikajícího obsazení. Marek Mikuláš v dětské roli byl hodně přesvědčivý a Petr Čepek coby jeho otec těžký alkoholik exceloval. Ani po třiceti letech tenhle snímek neztrácí na kvalitě a sdělnosti a navíc ho rámuje výborně padnoucí hudba Karla Svobody. Když si tenhle film vyberete určitě neprohloupíte. Zvláště pokud se nechcete jen bavit.

Psychologický pohled na necelou rodinu. Pro mne zbytečnost, ač sám jsem něco podobného zažil. Paní Vančurová hraje skvěle ženu, která strká noc co cizích záležitostí, pan Bartoška unylého mladíka, který bych chtěl, ale nechtěl syna. Dávám plusy hercům, i tomu klučinovi, ale to je vše. Pokud film neuvidíte, neumřete.

Takto silní scénáristé jako byla ve své době Milena Mathausová dnes ve filmovém průmyslu opravdu neskutečně chybí. Ta své příběhy ze života k zamyšlení, dojetí a snad i porozumění uměla vskutku mistrovsky podat. Tento o chlapci z dětského domova toužícího žít se svým otcem, nese jistou tragédii života nesoucí se po staletí. Otec žijící sám touží po chlapci také, jenomže alkoholový démon vše zhatí a nešťastní jsou potom oba dva. Příběh se točí kolem výtvarné soutěže, ale je to jen záminka k psychologické rozpravě během chlapcovi cesty k převzetí hlavní ceny, kam ho vezou učitel s učitelkou, o kterých si chlapec zprvu myslí, že to jsou jeho nový rodiče tzv. na zkoušku, kteří mají nejen soucítění s jeho osudem, ale i stále silnější myšlenky mu pomoci. Kromě otce tu není opomenuta ani chlapcova matka a tak jejím prostřednictvím se dozvíme jak to vlastně s ním bylo už od početí. Marek Mikuláš tu ve svém věku vytvořil vskutku mistrovský herecký výkon a tak následná cena byla opravdu zasloužená. Problematika dětí v dětských domovech a vcítění se do jejich myšlenek a touhách tu je přednesena naprosto bravurně a s patřičným respektem. Lepšího filmu na toto téma snad už v České kinematografii ani není.

HUDBA K FILMU JE VYNIKAJÍCÍ a přesahuje rámec filmu a byla pak také použita k různým dokumentárním filmům. Nyní k filmu: tenhle film je o chlapci, jehož otec je alkoholik. Film je to zajímavý - ukazuje nám snahu otce zanechat pití i snahu syna nějak mu pomoci a nezavrhovat otce pro jeho alkoholismus. Rodiče máme přeci jen jedny a jeho otec nebyl zlé povahy, ale byl ,,jen " alkoholik. Bohužel démon alkohol udolal již mnoho lidí a tak otec svůj boj prohrává... Je to smutné a tragické, ale bohužel se některým dětem stává to co se stalo tomu chlapci. Alkoholismus je zlá nemoc dospělých, na kterou už hodně dětí doplatilo zničeným a ztraceným dětstvím. Celá závěrečná scéna filmu, ve které chlapec utíká z dosahu otce za doprovodu Svobodovi hudby přesahuje (stejně jako hudba samotná) rámec filmu - spojení hudby a ůtěku chlapce dělá závěr filmu velice působivým a i symbolickým - Člověk by někdy rád před něčím "utekl", ale je mu to v patách a on "utíká a utíká" a nemůže se toho zbavit... Nic není krásnějšího než bezstarostné dětství... Podívejte se do dětských očí, jak umí hezky svítit nadšením pro vše nové,svět je pro děti plný tajemství a her na které jsme my dospělí už pro své starosti zapoměli, nebo na ně nemáme čas, (nebo se na to vymlouváme) Je trestuhodné, když nějaký sobec dítěti dětství zkazí svým alkoholismem!!!