Šťastné hvězdy

Vedle typicky hongkongského humoru, který ne vždy působí vtipně, film disponuje slušnou až výbornou akcí a mj. prvním filmovým setkáním J. Chana a R. Nortona. Souboje jsou natolik excelentní, že se mnohé dostaly do dokumentu To nej. z boj. umění. Za jednu z nejgeniálních myšlenek filmu považuju předstírání slepoty po zahlédnutí vraha. Tak pohotová reakce se nevymyslí sama od sebe. Vlastní příběh je bohužel dost prostý, mohl být promyšlenější; nicméně Moje šťastné hvězdy jsou ještě mnohem slabší.

Typická HG komedie, kde ztřeštěností není nikdy dost, a kde je vše doplněno výtečnými kung-fu zápasy. Tentokrát má příběh dvě dějové linky, které se na konci protnou. První linka sleduje partu ztřeštěných kamarádů, kteří blbnou kolem děvčat, a kde se vyskytuje i Sammo Hung. Druhá vážnější linka naopak sleduje tři policisty honicí drogového bosse. Jednoho z nich si střihl Jackie Chan. Kupodivu první dějová linka má ve snímku daleko více prostoru než ta druhá, takže si divák užije více Hunga než Jackieho. Závěrečné souboje jsou pastvou pro oči. Hvězdou je tentokrát Hung. Jackie dostane nakládačku. Je to poněkud netypické, ale nakonec proč ne. Nemusí být pořád vítězem. Hung je sním i přes svou tloušťku zcela srovnatelný. Špatný film to není. HG humor je pro evropana takový opičácký, ale k zasmání se tu přeci jen něco najde. Klasika, ke které se dá po nějaké době vracet.