Na hraně lásky

"Přišla ta neznámá, sdílet můj pokoj v domě. Byla tak divná. S šílenstvím ptačím posedlá přišla. Se světlem šalebným skrz pružnou zeď oblohou posedlý a světlem jejích paží sťatý, já konečně teď vím, že beztrestně smím, strpět ten pohled na hvězd závoj zlatý. " ... jaké to je mít manželku, milovat ji a milovat i tu druhou a ony mě? Jaké je najít ztracenou lásku, která Ti kdysi zmizela a zase se jí nechat pokoušet? Jaké je umět odolat svodům ženy? Jaké je jim podlehnout? Jaké to je, když ty city pochopí obě a začnete spolu žít jako rodina? Jaké je být proutník a vědět, že Tvá žena to ví, ale taky vědět, že je tak silná, že s tím umí žít, tolerovat Tě, nebrečet a stále Tě milovat? Jaké je, když Ti to vrací? Jaký je lidský dotek? Jaké je, když Tvá ztracená a znovu nalezená láska pozná vojáka, který ji svými doteky, něhou a láskou svede ke svatbě? Co se stane, když jej změní dlouhá válka? Dokáže válkou osamocená žena vůbec odolat a žít bez lásky a doteku? Jaké to vůbec je milovat za války, ve vyhnanství a jediné co mít je poezie, cigarety a jeden dalšího? Jak vůbec lidé v pokušení jednají? "Ne pro zvlášť hrdého muže z hladového měsíce píši na těchto mořem unášených stránkách. Ne pro vznešenou smrt s jejími slavíky a žaly, ale pro milence a jejich náruče s odvěkým žalem."