Rovnováha

[i]Rovnováha[/i] je již třetím dílem režiséra Ljudmila Kirkova, natočeným podle předlohy dramatika a scenáristy Stanislava Stratieva. Spolu s dramatem Krátký sluneční svit a „sociální komedií“ Orchestr beze jména tvoří svéráznou trilogii na téma mravního vědomí současníků. Podobně jako v prvním z jmenovaných filmů, v němž hrdina tragicky zahyne v zápasu o nastolení spravedlnosti, i v [i]Rovnováze[/i] je smrt jedné z hlavních postav výzvou a výstrahou před životní rutinou, v níž převládly lhostejnost, nezodpovědnost, egoismus a cynismus. Film dokazuje, že podíl na tragickém vyústění jednoho lidského osudu má: smazané hranice mezi dobrem a zlem, orientace na „krásný život“ a snadnou kariéru, nepodloženou pracovním úsilím a hodnotnou cílevědomostí. Autoři použili atraktivních postupů „filmu ve filmu“ a prolínání současnosti s retrospektivními fragmenty, objasňujícími charaktery aktérů milostného trojúhelníku. Složitá kompozice zvýrazňuje i hlavní motiv díla – konfrontaci pravého a fiktivního „náhradního“ života. Konfrontovány jsou jednak skutečný život a jeho mdlý a falešný obraz v natáčeném filmu, jednak osudy lidí: smysluplná a harmonická existence Eleny, a těch druhých, neschopných seriózních reflexí ani sebehodnocení podle závazných morálních norem. Elenina smrt, jež obnažuje rozpor mezi socialistickým životním étosem, ideálem a životní rutinou, je mimo jiné i výčitkou filmařům, kteří zrazují své poslání výrobou životních padělků, a podporují tak rozmáhající se společenskou i humanistickou lhostejnost. Filmový přehled 8/1984