Hodíme se k sobě, miláčku...?

Taková typický "schulhoffovská" komedie. Lehce banalní příběh, který má ovšem dobře napsané dialogy a především má velkou oporu ve výkonech plejády našich předních herců. V sedmdesátých letech se u nás sice natočilo hezkých pár lepších komedií, ale pořád mi to připadá jako nadprůměrná záležitost, která dokáže pobavit i půlstoletí po své premiéře, což si u drtivé většiny našich současných filmových komedií vůbec neumím představit.

"Vždycky máš hlad, když já chci prožít něco krásnýho!" Ani tahle hláška není nijak světoborná, nicméně v srdceryvném podání Jany Brejchové zní kouzelně. Ostatně, Brejchová tady je kouzelná celá. Poslední film, v němž excelovala svými mimořádnými půvaby, než se přehrála do rolí maminek. Ani příběh není nijak světový, ale v dialozích to jenom sviští a pak ani nevadí to, že Janžurová, Menšík nebo Zázvorková představují poměrně obehrané typy známé i z jiných filmů. Co mě ale baví pořád, je sarkastický humor Reginy Rázlové v roli pragmatické lékařky.

Herecký koncert, lidské vztahy, dokonalý zmatek v závěru se záměnou osob, tak jak to mám rád. Prostě fajn.

Film táhne především perfektní herecká dvojka Iva Janžurová a František Peterka, zatím co zástup jejich neméně populárních kolegů jim výborně přihrává. Dalšími plusy pak jsou vtipné dialogy, zmatené záměny osob a dnes už poněkud nostalgická vzpomínka na staré dobré děrné štítky. Jinak je to víceméně průměrná komedie Petra Schulhoffa, k němuž mi více sedí kriminální žánr.