Ligabue

Představitel inzitního umění Antonio Ligabue (žil v letech 1899-1965) je ústřední postavou filmu, který vzdává hold jeho zvláštní osobnosti a jeho osobitému a pozoruhodnému dílu. Film se zaměřil na tragiku života tohoto umělce, jehož tvorba byla poznamenána jeho nevyléčitelnou chorobou. Film který byl původně natočen pro televizi získal na MFF Montreal 1978 - Hlavní cenu a Flavio Bucci získal cenu za nejlepší herecký výkon. Stručný obsah - Do starobince v městečku Gualtieri v Itáli je přivezen Antonio Laccabue, který podstatnou část života strávil ve Švýcarsku. Marně Antonio protestuje, že nechce žít v rodišti svého otce, o kterém tvrdí, že zavraždil jeho matku. Starosta obce však ví, že Antoniovy řeči jsou plané, Toniho otec smrt své ženy nezavinil. Toni byl po této události odvezen do Švýcarska do města St Galén, kde se jej ujala rodina paní Gabel. Tehdy čtrnáctiletý Toni ovšem dlouho nikde necydržel, ničím se nevyučil a te´d po pobytu v psychiatrické léčebně je vyhoštěn ze Švýcarska jako nepohodlný cizinec. Antoniovi se podaří ze starobince utéct a chce se dostat zpět. Od dobrých lidí dostane najíst, ale jeho vzhled nikterak navábí lidi k tomu, aby mu poskytli nějaké přístřeší. Tonimu se podaří dostat až k Pádu, kde vypomůže při opravě říčních hrází, a kupodivu najde mezi dělníky přítele, kteremu nevadí jeho obličej, ani Toniho zvláštní chování. Toni tady začne modelovat figurky z hlíny, hlavně zvířata a netají se tím, že mu tento svět je bližší než svět lidí. Jenže i zde pracuje zlomyslnost, která jej vyžene z pracovní osady. Toni se tedy schová do blízkého lesa, kde si postaví chatrč, a zde modeluje zvířata a posléze kreslí uhlem jejich obrazy . Tioni se stává plašším a víc se schovává v lesích. Jednoho dne jej objeví majetný muž, který při hledání lanýžů objevil jeho chatrč. Chce po něm, aby Toni pro jeden cirkus namaloval leoparda. A právě touha spatřit živě toto zvíře, přimějě Toniho vydat se do lesa. Jako očarován sleduje zvíře v cirkusové kleci a pak namaluje jeho obraz tak sugestivně, že jej majitelka cirkusové střelnice požádá aby pro ni namaloval terč. Přitom se jí podaří zkomolit jeho jméno na Ligabue, a Tonimu se toto jméno tak zalíbí, že jej začne používat. V Gualtieri se začínají sjíždět fašisté, aby uskutečnili oslavu Mussoliniho návštěvy, ale Duceho projev je přerušen mocným výbuchem dýmovnice. Všichni se rozprchnou a ráno je zeď jednoo domu pomalována černým uhlem. Ligabue na ní nakreslil několik vepřů a mezi nimi ale nakreslil i svůj portrét. Poté utekl do své chatrče. Zde jej vyhledá malíř Mazzacurati, který viděl jeho kresby a který pochopil, že má před sebou výrazného umělce. Pozve jej do svého ateliéru, dá mubarvy a plátno, ale Toni při pokusu, aby se oblékl do nových šatů dostane záchvat. Považuje to za omezování své svobody. Do Gualtiwri se vrátí starý Laccabue, a konečně se synem smíří. Starý Laccabue je umístěn do starobince, ale Toni to odmítá, jeho vášní se nyní stalo malovat na velké plochy. Maluje vskutku lidově - jednomu sedlákovi za talíř polévky velkého krocana, ale jeho nervové záchavty jsou stále silnější, až se Toni opět octne v psychiatrické léčebně. Vypukne druhá světová válka a Toni je porpuštěn z ústavu. Začne pracovat u kameníka a dál maluje a obrazy vyměňuje za potraviny. Jeho snem se stává motorka a také zcela prozaicky i polibek ženy. Jeden ze zájemců o jeho obraz vezme Toniho do veřejného domu, ale tam se Toni rizzuří, když jej dívka, která se mu má věnovat, požádá aby se umyl. Uteče pryč. To jen posílí jeho pocit, že mezi lidi nepatří. Znovu se uchýlí do své chatrče. Partyzánům se podaří vyhodit most přes Pád a mezi vyslýchanými je i Toni. Vojáci tak zjistí, že umí německy a začnou jej využívat jako tlumočníka, i když tlumočí velmi svérázně hlavně neměcké vyhlášky. Jeden z Němců po něm chce aby jej portrétoval, ale obraz se mu nelíbí a chce jej roztrhat. Toni ho srazí k zemi, Cachi jej sice zachrání před potrestáním, ale už nezabrání zpětnému umístění do ústavu. Odtud se Toni dostane ven až po pádu Mussoliniho vlády. Po válce již malování vyplňuje celý Toniho život. Jeho obrazy se dostávají na přehlídku v Reggio Emilia, kde Ligabue dostává první cenu za své výtvory - Zlatou medaili. A jeho díla získávají nac ceně, Ligabue už nemusí živořit, kupuje si motorky, koupí si dokonce i auto, ale jedno jediné je mu odepřeno - láska ženy. Portrétuje Caesarinu, dceru majitelky hotelu ve kterém bydlí, ale marně. Caesarina je již zaslíbena jinému muži. Je uspořádana souhrná výstava Toniho výtvorů, která má velký úspěch. Kritika nešetří chválou, novináři s ním dělají rozhovory, Toni je na vrcholu slávy. Jeho postoj k světi se ovšem nezměnil. Jeho choroba se ale začíná zhoršovat, až Toni jednoho dne nepohne pravou rukou. Je upoután na lůžko a jeho stav je beznadějný. V rozhovorech s přáteli vzpomíná na dětství, na švýcyrské hory plné sněhu, tak jak tyto hory zachytil na počátku své tvorby. Antonio Ligabue umírá v roce 1965 a na pohřbu řečníci oceňují jeho vyjímečné výtvarné nadání a to, že sice byl zvláštní, ale přesto všechno dobrý člověk. O malíři Ligabuem byly natočeny ještě dva dokumenty, jejichž tvůrcem byl Raffaele Andreassi. První film se jmenoval Zrcadlo, tygr a rovina, ten byl natočen v roce 1959. Druhý vznikl v roce 1964 a jmenoval se Antonio Ligabue, malíř - Antonio Ligabue pittore. Manicfilmdat a jeho archív (s pomocí FP)