Strážce zákona

Vyjímečný fil, zabývající se neppotismem v bezpečnostních složkách, profesně pokřiveným stylem policejní práce. Nízkými pohnutkami policistů v systému, který čest považuje na nadbytečný balast. O zranitelnosti člověka, a to i za okiolnosti, je-li i policistou. Je tam prakticky všechno, včetně pochybností, které má člověk o ochráncích pořádku vždy a všude.Daniel Auteuil ve své snad nejlepší životní roli. Auteuil ztělesňuje v tomto filmu bolest, odvahu a sebeobětování.

Krimi/thriller, který je podle skutečnosti o to více člověka zamrazí, ale záleží jak moc věrohodný je. Jinak průměrný pomalu plynoucí temný film o policajtoj, který pije a dělá problémy, ale zároveň mu jde o vyšetření pěti brutálních vražd. Rozvíjí se zde i další dějové linie jako policejní korupce, nebo propuštění brutálního zločince atd. Silný a smutný je závěr...60%.

Krutosti lidstva v psychologické pojetí, jaký tu snad ještě nebyl. Máme tu další snímek o odcizení a hledání vykoupení sebe sama. Komisař Louis Schneider, nasáklý duševní bolestí v podobě alkoholu, navíc ovládnutý paranoiou a narcismem, je v jádru věci dobrý polda, ale už je unaven světem plného selhání, korupce a mizení důkazů. Bůh je synem feny a jednoho dne ho zabiju, zde mimo jiné zazní a tak máme okamžitě od prvních minut představu, s kým máme tu čest. Tento svět je krutý. Všichni jsou odcizeni od sebe a společnosti a přitom se tváří, jak to všechno perfektně funguje. Scény unesení autobusu na začátku příběhu je symbolikou všeho podstatného v rámci podivností reálného života. Hledá se násilník a vrah, ale vyšetřující policajt musí neustále bojovat za své dovednosti jak na místě činu, tak dokonce i v márnici. K čemu to potom vlastně všechno je? Po mnoha letech policejní práce a zkušeností tohle prostě dovede do stavu šílenství. Příběh je temný ve své zoufalosti nad násilnými činy lapající po dechu depresivní atmosférou. Pokud se divák plně ponoří do psychologie Schneidera, plně pochopí samotný závěr snímku jeho konání. Máme tu vizuální váhu, na které je na jedné straně život a na druhé smrt. Co převažuje? Je pocit vykoupení jen falešný lyricismus?

Po "Válce policajtů" se bývalý policista a takový francouzský "Michael Mann" opět vydává do vod, které zná nejlépe. Na první pohled by se mohlo zdát, že se bude jednat o standardní kriminálku, kde neohrožený policista pátra po maniakálním vrahovi ale už začátek filmu naznačuje, že to tak nebude. A musím uznat, že to je škoda. Právě "pátrací" část je na filmu to nejlepší ale režisér do toho ještě rozehrává (podle mě trochu zbytečný) příběh propuštěného vraha a dcery jeho obětí. Daniel Auteuil patří mezi nejlepší francouzské herce současnosti a jeho roli policisty (který přišel o dceru a jeho nejlepší společník je alkohol) mu uvěříte. Film má i velice dobrou temnou atmosféru, kterou nejspíše odkoukal od Fincherovi "Sedmičky", jelikož je celý zahalem do šera a deště. Největší problém snímku je v malé gradaci a v tom, že hlavní případ filmu je vyřešen příliš brzo a na můj vkus poněkud zbrkle. A ikdyž se režisér ohání nálepkou "natočeno podle skutečných událostí" konec filmu tomu moc nenasvědčuje. Slušná kriminálka, která ve mně bohužel moc nezanechala.