Pacient č.14

Bezesporu se jedná o výborný film, který popisuje skutečnou událost. Je fakt, že lidé bez sluchu to mají těžké, ale co lidé, co slyší víc, než by měli? Lisa přežila jako jediná nový výzkum, kdy jí navrátili sluch, ale za jakou cenu? Začala pracovat pro vládu a četla lidem myšlenky. Zanedlouho se stala nepohodlnou a měla být nahrazena.

skvělý film pacient č. 14 je naprosto unikátním příkladem výborně zpracovaného původního námětu, který se stal a který je převzat ze státních amerických archivů. díky filmu pacient č. 14 na povrch vysvítají skutečnosti kolem utajovaného armádního vládního projektu skrytá linka. nebývá pravidlem, že objevená fakta z archivu přepisem na filmový pás dostanou nový rozměr, ale v případě pacienta č. 14 se to autorům skutečně povedlo, jen škoda, že problematika kolem upravovaných reprodukčních buněk zůstala nakousnuta. omlouvou by snad mohly být případná zadní vrátka pro volné pokračování, nebo snad nové a skutečné osudy reálných hrdinů. Skvělý scénář podtrhnutý výbornou další stránkou snad všech filmařských řemesel je zde umocněn naprosto strhujícím hereckým výkonem lucy jenner v titulní roli. výborně využitému námětu ze skutečnosti místy hodně škodí obrázky s příliš popisným dějem nebo ve scénách s vojensko - státním tajemstvím občasné sklouznutí do klišé filmového thrilleru. I tak je pacient č. 14 hodně slušným snímkem a je nutné jej vřele doporučit nejenom vojenským historikům, ale všem fanouškům kvalitního filmařského řemesla.

Což o to, námět není zrovna špatný, ale tvůrci nedokázali vyzdvihnout veškerý potenciál, jaký se zde vyskytuje. A tak výsledek vypadá značně dětinsky a nepřesvědčivě. Jakýsi tajný program vlády vrátí hlavní postavě ztracený sluch a ejhle, ona slyší lidské myšlenky. Jenomže právě ty shazují veškerou přesvědčivost. Jeden by nevěřil, jak jsou lidé v myšlenkách ukecaný. Snímek si v žádném případě nehraje na veledílo. Naopak vypadá televizně a ponuře. Klidný thriller, kde se toho zase až moc nestane. Po alespoň náznaku dramatu či akce aby se vyhlásilo pátrání. Na jedno shlédnutí stačí. Pak se radši podívám na ulici, jak si nějaký potulný pes honí vlastní ocas. Chytí ho a nebo ne?

Možná by to nebylo špatné téma příběhu, ale nedokázala jsem vydržet zírat na film, který mne nezaujal ničím jiným, než pouhou myšlenkou, jak se asi cítí člověk, když přijde o jeden ze svých smyslů.Ale chápu, že se najdou vděční diváci a přiznám se, že nemusím všechno pojmout za své.