Zimní slunovrat

nuda, nuda, nuda tak lze stručně charkterizovat snímek zimní slunovrat. banální námět, kdy se otec sám, po úmrtí své ženy a matky stará o rodinu a dva dospívající syny; dává ji od počátku tušit, kudy se budou autoři v dalším ději ubírat. Divák , který předpokládá neméně banální rozvíjení příběhu v tolikrát vyzkoušeném modelu příjezdu nové sousedky, se neplete. Jenže místo toho, aby se zimní slunovrat pokusil rozvinout v silně a emočně vypjatý psychologický snímek, kde by nechyběly pasáže sblížení i střetů, kde by byla vyznačená jasná charakteristika rozdílnosti soužících postav a jejich povah, vydali se tvůrci cestou klasických obrázků a scén ze života mužské neúplné rodiny, cestou které chybí rytmus a spád. divák nebo návštěvník kina, který se nechá zlákat festivalovými vaříny, který je film ověnčen bude ale praděpodobně zklamán. Zimní slunovrat jako celek je film nezvykle nudný, nezáživný a k tomu ke všemu i neskutečně lehce předvídatelný.