Ta, která obrací noty

Nádherný filmový šperk o ženské psychice, neslušnosti a netaktnosti, o ublížení i o mstě po letech, doprovázený nádhernou hudbou. Melánie (Julie Richalet, Déborah François), nadějná dvanáctiletá klavíristka je u přijímací zkoušce na konzervatoř vyrušená a vyvedená z koncentrace cizí ženou, která vejde do sálu a požádá předsedkyni komise, známou klavíní virtuozkou (Catherine Frot) o podpis. Ta ji nevykáže ze sálu, jak by se slušelo a patřilo, ale blahosklonně ji podpis věnuje, bez ohledu na mladičkou klavíristku, která zareaguje přerušením hry. Vzápětí pokračuje ve hře, ale její hra se změní o 200% - hraje s chybami a důsledkem je konec její nadějné klavírní cesty. ..Po letech se Melánie shodou náhod dostane do rodiny zmíněné předsedkyně jako opatrovatelka jejího syna a posléze i jako obracečka not této slavné klavíristky. Ženská paměť je často silnější než paměť slona - čas pro pomstu za spáchané příkoří právě nastává - s milou tváří, úsměvem, zdánlivou pokorou, vstřícností, avšak tvrdým odhodláním.