Večery na samotě u Dikaňky

Povídka od N.V.Gogola „Noč pered Rožděstvom“ byla poprvé filmově zpracována již v roce 1913. Jelikož jsem tyto dvě adaptace viděl v rozmezí zhruba tří týdnů, je nasnadě srovnání. Zatímco verze z roku 1913 má, částečně i vlivem tehdy dostupné techniky a technologie, spíše hororový nádech, tato je o něco pohádkovější (i když ne o moc). Vyjma rozdílů v technické kvalitě a o něco větší délce filmu, což je pochopitelné, tam kde si dříve vystačili s jedním gestem a titulkem, zde zabírají čas dialogy, žádné další, podstatnější rozdíly nenacházím. Večery na samotě u Dikaňky jsou v podstatě „doslovné“ remake (psát o doslovnosti v případě němého filmu je samozřejmě pochybné, proto ty uvozovky). V ději nelze nalézt odlišnosti, podoba vesnice i jednotlivých postav se snaží být co nejvěrnější podobě z roku 1913, a to včetně úvodní představovačky účinkujících postav, zde akorát v animované podobě. Víceméně jsem čekal, že se bude jednat o klasickou tzv. „mrazíkovskou“ ruskou pohádku, plnou křiku, přehnaných gest a furijanství. Naštěstí jsem se mýlil. Pokud je mně známo existují i další adaptace, včetně animované verze, této povídky.