Na rozchodnou

Výborně zpracovaný film o pohnuté době let okupace a krátce poté. Obdivuhodně zpodobněná hlavní hrdinka Ida, jež se odvažuje ke kroku, kterým zapírá vlastní rodiče, aby ochránila své dítě. Proto souhlasí s paděláním rodných dokumentů a dokazuje, že židovští rodiče ji jen adoptovali. Na jedné straně prožívá muka ze zapření rodičů, kteří umírají následkem pochodu smrti. Na straně druhé strach o syna. O nic méně tíživější není však ani po skončení války situace, kdy rodina řeší situaci Idiny švagrové provdané za Němce. I tato skutečnost je brána jako provinění proti národu. Jak již zmíněno v předchozím komentáři, věcně, bez zbytečných zabíhajících dějů se televizním tvůrcům povedl zdařilý film, který hodně nutí diváka k zamyšlení.

výborně odvedenou prací se dá nazvat nový český film na rozchodnou. juraj nvota s celým svým tvůrčím týmem v tomto případě dokázal na poměrně krátkém časovém úseku jedné hodiny divákovi přenést hrůzy v chování a převlékání kabátů u některých našich spoluobčanů, jak za fašistického období, tak v čase krátce po ukončení bojů 2. světové války. velkou měrou se na výtečném výsledku podílí určitě také samotný scénář, který je velmi slušně nahuštěn dějovými zápletkami i zvraty a navíc je oproštěn od jakéhokoliv zbytečného a bezduchého tlachání o ničem. veškeré rozhovory, dialogy i slovní pasáže odvedli převážně členové pražského divadla na zábradlí, s nimiž nvota v poslední době skvěle spolupracuje, což jistě také bylo zárukou toho, že přesně věděl, koho ze souboru a do které role v tomto díle obsadit. filmu s názvem na rozchodnou nechybí atmosféra ani vnitřní napětí a kdyby byla ústřední role pavla v jeho chlapecké rovině obsazena lepším hercem, stanul by snímek na nejvyšší příčce celkového hodnocení.

Katastrofální herecký výkon představitele hlavní dětské role, který mě neskutečně ubíjel a v celkovém dojmu naprosto přehlušil i těch pár světlých záblesků, které film měl. A i ty byly jen odrazem něčeho, co již bylo zpracováno jinde a mnohem líp. Žádnou atmosféru doby jsem tu necítila, a jestli se mi něco líbilo, byly to vedlejší role, které ovšem díky nepochopitelnému zájmu a rozsahu Pavlovy nezajímavé postavy, dostaly jen minimum prostoru.