"Den, kdy jste nebyli nakupovat, považujte za ztracený!" Anna - recitátorka reklam v obchodním domě, Karin - neúspěšná herečka, Ian - manažer, Eva - prostitutka a Petr - bývalý estébák. Všichni se jednoho dne potkají v hypermarketu. Někteří tu pracují, někteří nakupují, někteří provokují a některým možná dokonce hypermarket změnil život. Zatímco Karin dál dabuje nekonečné stupidní telenovely, z Evy se stává skutečná filmová hvězda a Petr řeší svůj hlad po fízlování vlastní videoslužbou. A všichni jsou tak trochu smutnými klauny, kteří se jen zběsile snaží naplnit svůj vlastní sen o štěstí...
"Den, kdy jste nebyli nakupovat, považujte za ztracený," tvrdí slovenský spisovatel, režisér a herec Viliam Klimáček. Za původní hru Hypermarket, která byla ve světové premiéře uvedena 13. června 2004 na piazzetě u Národního divadla v Praze, získal 2. místo v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2002.
Hypermarket nabízí příběh, který se vtipně i nemilosrdně inspiruje naší současností.
A bylo by zavádějící si představovat, že hra, stejně jako připravovaný televizní film ostravského studia České televize, byť se jmenuje Hypermarket, se nějak zvlášť o prostředí samoobsluh zajímá. Hypermarket je ve vyprávění použit jako metafora, a jako místo, ve kterém se osudy postav prolínají. A o postavy jde především, o jejich vztahové intimní příběhy, ne o samotné místo nakupování. Klimáčkův scénář je ambiciózní, rychlý, zábavný, a v dobrém slova smyslu módní text, v němž autor dokázal ve zkratce popsat některé klíčové bolesti naší doby: kulisový, umělý, naleštěný svět obrovské prodejny a vysněný "ideální" svět hrdinů telenovel s jejich "důležitými" problémy, demonstrovaný na příbězích pěti postav, jež se v prostředí hypermarketu potkají - prodavačky, která se stala prostitutkou, manažera obchodu, jeho ženy -herečky, její matky a bývalého estébáka, kdysi nasazeného na Václava Havla. Jejich konflikty, k nimž dochází, čerpají energii z letitých sporů, nedorozumění a nenaplněných ambicí. Pocit neuspokojení či pouhá nutnost obživy přivádí aktéry do zmíněného prostoru, který slibuje splnit každé jejich přání, který má svoji magickou přitažlivost, ale zároveň je jednou obrovskou nafouknutou lží, náplastí na ránu, která se sloupne chvíli po tom, co ji aplikujete, takže pocit frustrace spíše násobí.
