Rusalka

Rusalka, předposlední opera Antonína Dvořáka, se stala svou křehkou melodičností, geniální hudební charakteristikou jednajících postav, skvělou instrumentací a dramatickou stavbou celého díla, nejen nejzpěvnějším hudbně-dramatickým opusem přelomu minulého století, ale zůstala jím dodnes. Něha pohádkového svět, spjatého s přírodou a dojímavá lyrika veršů básníka Jaroslava Kvapila, který Dvořákovi nabídl libreto, autora tak okouzlily, že se v nové opeře vyznal ze snů svého mládí a celoživotní touhy. Od triumfální premiéry Rusalky 31. března 1901 (tři roky před Dvořákovým skonem) v Národním divadle se stala tato opera součástí repertoáru světových scén. Televizní film režiséra Bohumila Zoula vychází především z vroucí pohádkové atmosféry díla, což nejlépe charakterizuje dobrotivá postava Vodníka ztělesněná Eduardem Hakenem a nahrávka dirigenta Zdeňka Chalabaly s Miladou Šubrtovou jako Rusalkou a Ivem Žídkem jako Princem.