Strašení čmeláků

Tlusté strašidlo Karel a hubené strašidlo Jarda jdou postrašit čmeláky. Nejdřív je třeba všechno připravit – udělat půlnoc a přezkoušet nezkušeného kolegu. Jarda měl ve strašidlácké škole samé jedničky, rád se pochlubí svým repertoárem – změní se v bludičku, v ohnivého psa (a jenom malinko si připálí kalhoty), v Rusalku (a dokonce si při tom zazpívá), v padající kamení (při čemž Karla jen tak tak nezasype). Strašidlo Karel se nad vším jen ušklíbá, kdo chce dneska strašit, musí vzít pořádně rozum do hrsti. Kolem čmeláčího hnízda rozmístí jakési krabičky, spojí je drátem, zatáhne, ozve se hrozná rána, vzduchem létá hlína a kamení. Strašidla se vrhnou do hnízda s pokřikem bububu, leč nikde nikdo, jen na klice je papír: Jsme v kině. „Karle,“ zakoktá Jarda, „je zle, jestli šli do kina, tak jsou tady,“ a ukazuje do hlediště. Strašidla se dají na útěk, lidé se dovedou strašit sami, a líp! [Filmový přehled 23/1977] Autor/Zdroj: -/Filmový přehled