Za přední linií

Tato ojedinělá filmová adaptace nepotřebuje nutně diváka se znalostí všech podrobností a souvislostí. Strhující děj je odrazem jatek na frontách 1. sv.války a způsobem. Divák je nemilosrdně vtahován do frustrujících vztahů mezi těmi, kdo jsou válkou poznamenání a těmi, kdož ve válce vidí možnost jak vyniknout. Jde o film, ke kterému se patří vracet a zamýšlet se nad jeho poselstvím.

Na přebalu DVD je tato informace.( tato adaptace nás zavede do zákopu prní světové války. V zákopech jsou mladičcí vojáci svědky každodeních hrůz.) Na tuhle informaci jsem naletěl, očekával jsem film o strastech vojáků v promáčených zákopech ale film se převážně odehrává v jakési léčebně nebo blázinci pro postižené vojáky kteří prodělali otřes z válečné mašinérie. Příběhy léčených vojáků jsou někdy celkem zajímavé, ale já jsem očekával přece jen něco jiného. A snad právě proto proto mě film sklamal.

Kupodivu vůbec ne špatný film, zachycující setkání dvou básníků – Sassoona a Owena , kteří se proslavili svými díly o 1. světové válce. V anglosaském světě jsou samozřejmě známí, tam je Velká válka, máky a vůbec pořád velmi „populární“. Bez znalosti tohoto kontextu je pochopitelně snímek mnohem méně sdělný a je chyba režiséra, že film cílí pouze na „domácí“ publikum. Mě překvapila vcelku dobře vyvážená vizualita a psychologie příběhu a postav. Owenova báseň Anthem for Doomed Youth (v níž napsal „jaképak umíráčky pro ty, kteří umírají jako dobytek“ a Sassoon mu s ní výrazně pomohl) patří vedle In Flanders Fields od Johna McCrae v anglicky mluvících zemích k nejznámějším dílům o válce vůbec. Jen téma homosexuality je ve filmu naprosto opominuto, byť knižní předloha filmu se jí zabývá, asi režisérovi nezapadala do obrazu hrdinů. Kdo se bojí, nesmí do lesa.