Ať vejde ten pravý

Nemám rád upíří filmu a jakési polopsychostudie už vůbec ne. Ovšem tento film mne dost překvapil. Klučina zahrál výborně a přesvědčivě, jeho partnerka rovněž. Nemělo ti ani spád ani napětí, ale něco tu celou dobu viselo v luftě. Přidávám něco plus za scénu v bazénu. 2014072110525/10952

Na severskou tvorbu musí být buňky a nálada... Jako obvykle, je velice obyčejná výprava a minimalistické herectví. Přesto mě film dostal. Není to horor se spoustou lekaček, je to spíš o atmosféře....vlsatně bych ho nazvala možná romancí dvanáctiletých. Další klasikou je pomurá, jakoby sebevražedná nálada celého filmu, což já osobně mám ale ráda. Navíc hlavní hrdina je prostě úplný mimoň, ale takovým lidským způsobem. Kdo se chce bát, pro toho film není. Spíš jde o úplně jiné zpracování, jiný přístup k natáčení filmu, ke kameře...a pro mě je toto všechno jiné zároveň přitažlivé.

Málokdy se stane, aby mne film dostal. Snímek Ať vejde ten pravý to dokázal. Horor ze severských zemí. Upírská tématika vyprávěná po svém. Kam se hrabe americká povrchnost v obdobných filmech se vyskytující. Hlavním hrdinou je dvanáctiletý chlapec Oskar. Takový ten typický blonďáček. Žije se svoji matkou v jednom domě postaršího sídliště. Jsou odděleni od otce, který je závislý na alkoholu. Děj se odehrává v mrazivé zimě. Kombinace oprýskaného sídliště a zimy působí dost depresivně. Vlastně se tak tváří celá výtvatná stránka filmu. Oskar je ve škole šikanován svými spolužáky. Nikdy se nezmůže na odpor. Jednoho dne se na sídliště přistěhuje tajemná dívka přibližně stejného věku. Přístěhuje se tam s mužem, o kterém se hovoří, jako o jejím otci. Děvče se jmenuje Eli. Je jí přibližně také dvanáct let, ale už nějakých dvěstě let. Oskar i Eli se postupně sbližují a vzniká mezi nimi krásné pouto. Ovšem nejde tu jen o romantiku. Tu doprovázi vraždy a násilí. Upírskou lovestory v severském stylu je vhodné sledovat skutečně při pevném posazení do otomanu. Ničím se nerušit a vstřebávat atmosféru.

Tento film jsem si pustila především díky vysokému hodnocení, které tady má. Příběh je zajímavý v neobvyklém prostředí norské či švédské zasněžené krajiny. Musím říct, že jsem neustále čekala co se z filmu vyklube. Když přejdu jeho dlouhou minutáž, která byla naplněná po většinu času ničím, když konečně k nečemu došlo stálo to za to. Hereckým výkonům hlavních hrdinů nemám co vytknout, ale lépe mi seděla malá hlavní hrdinka Eli. Jinak film má naprosto skvělý konec, který naprosto zvrátil moje myšlení o filmu. Obvyklé ztvárnění upírů je díky tomuto filmu tatam ale na škodu to rozhodně není. Jinak nepočítám, že bych si film pustila znovu což je škoda, scénář mohl být promyšlen trochu lépe.