Ciao bella

Během fotbalového turnaje pro mládež se odehrávají i závažnější dramata než zápasy. Pro šestnáctiletého Mustafu a jeho spoluhráče představuje sportovní akce příležitost ke sbližování s druhým pohlavím. Kdo, s kým a kolikrát tvoří hlavní téma konverzací a tlak okolí se pro stydlivého Mustafu stává nesnesitelným. Když se však náhodou připlete k italskému fotbalovému týmu, potká pihatou krásku Linneu, která o něj projeví zájem v domnění, že patří k jihoevropským hráčům. Pod vedením italského playboye Enrica se z Mustafy stává vášnivý a nebezpečný Massimo a nic netušící Linnea, ač sama řeší následky letního románku, Mustafově nové podobě podlehne. V zajetí pravidel námluv oba rozehrají roztomilou hru, odhalení však číhá na každém rohu. Děj Ciao Bella nese jistou podobu s dnes již kultovním filmem Roye Anderssona Švédská lovestory (En kärlekshistoria, 1970), s přidanou hodnotou aktuálního tématu vztahu Švédů vůči přistěhovalcům a cizincům. Životy dospívajících se tu na první pohled točí kolem sexu, ve skutečnosti však oba protagonisté řeší vážnější problémy. Mustafa zjišťuje, že není cizinec jako cizinec, a necítí se být ani Švédem, ani Íráncem. Linnea stojí před rozhodnutím, které jí navždy změní život. Křehkost a naivitu teenagerů postupně přebíjí zodpovědnost a odhodlání silnější než u většiny dospělých. Režisér Mani Maserrat-Agah vyšel ve svém debutu z vlastní zkušenosti a s vážnými tématy dospívání se vypořádal s humorem. Každou těžší chvíli odlehčuje komická situace, do problematiky rasismu se film hlouběji nenoří. Podává však citlivý a intenzivní vhled do mysli náctiletých, kteří už nejsou dětmi, ale ještě ani dospělými. Po uvedení na festivalu v Karlových Varech vyžadovali mezinárodní distributoři cenzuru milostných scén nezletilých hlavních hrdinů. Tu ovšem režisér odmítal provést, a snímek se proto bohužel nedostal do jiných než švédských kin. Greta Stocklassa Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017