Neviňátka

Kdybych neviděl film Noční příchozí z roku 1972, jenž je prequelem k Neviňátkům, asi bych tento příběh chápal úplně jinak. Každopádně je to snímek, který oplývá houstnoucí atmosférou a nádhernou kamerou, která zabírá všemožná zákoutí starobylého sídla, zejména v remasterované verzi jsou to pro oči hotové orgie. Parádní je práce s nasvícením obličejů nebo nočních scén. Dalším velkým plusem je Deborah Kerr jako guvernantka a obě "neviňátka" Pamela Franklin (Flora) a Martin Stephens (Miles). A vůbec režie Jacka Claytona je na špičkové úrovni. Hodnocení vidím na hodně silnou osmu, ale když si vzpomenu na tu nádhernou melancholickou píseň, desátej bodík musím přihodit. "Ležíme tu, má láska a já, pod smuteční vrbou. Ale teď ležím tu sám a pláču mezi stromy. Zpívám "O willow wally" u stromu, co pláče se mnou. Zpívám "O willow wally", dokud se má milá nevrátí. Ležíme tu, má láska a já, pod smuteční vrbou. Ale teď ležím tu sám. Vrbičko, já umírám. Vrbičko, já umírám....." NÁDHERA!!