Božský

Jedním slovem úžasné. Po skončení filmu mi došla slova a ještě chvíli jsem jen tak hleděl. Skvěle atmosféricky podaná studie o absolutní moci, mocenských hrách a to vykresléní jednotlivých postav mě naprosto uchvátilo. Strnulost hlavního hrdiny přesně koresponduje s vnitřní strnulostí osoby, která se nechá ovládnout svou touhou po moci a strachem o její udržení. Paolo Sorrentino odvedl bravurní práci a přitáhl mou pozornost k jeho tvorbě.

U tohoto filmu jsem byl dost na rozpacích, natočen je velmi kvalitně, nicméně jsem se nemoh zbavit dojmu, že takový film by se dal natočit prakticky o jakémkoliv žijícím, nebo mrtvém politikovi.

Atmosférické podobenství o absolutní moci, které si asi nejlépe vychutnají Italové, znalí všech souvislostí a detailů. Kdo by v tom hledal realistický životopisný film, bude zklamán. Nedotknutelnost a bezmoc, to jsou slova, která mě napadají a potom ještě Brigate Rosse a jestli by Andreottimu spadla neproniknutelná maska tváří v tvář hlavni AK 47. Asi ne.

Neobyčejný život jednoho z nejvlivnějších velikánu Italské politiky své doby. Při shlédnutí tohoto velkolepého díla pochopíte proč si Giulio Andreotti vysloužil právě jednu ze svých mnoha přezdívek a to "Božský Giulio". Touha po moci si většinou vybere svou daň. Níž jsou právě Andreottiho vzpomínky, které doprovází neustále bolesti hlavy. Pak lze pochopit, že i ti nejmocnější z nás jsou přeci jenom v hloubi duše lidé. Poslední co mohu k tomuto skvostu dodat - "Každé zlo je k něčemu dobré".