Hoří, má panenko!

Komedie o provinčním požárnickém plese, utrápené volbě královny krásy, rozkradené tombole a výmluvném mlčení starců. Podobenství celospolečenského rozkladu, které rozhořčilo stejně socialistické aparátčíky jako kapitalistického koproducenta Carla Pon-tiho. Formanovská poetika „krutého tyátru" dovedená po nejzazší mez. Bývalý předseda sboru má na plese požárníků dostat k osmdesátinám pozlacenou sekyrku, jen se neví, zda on ví, že má rakovinu. Bezohlednou debatu o tom přehluší „světový" nápad, uspořádat volbu královny krásy. Všichni ale mluví do všeho, trapnost by se dala krájet a v sále mezi tím pomalu mizí připravené ceny do tomboly. Bizarní hon na stydlivé krasavice přeruší nedaleký požár, při němž o svou chalupu přijde další stařec. Má mu být pomoženo tím, že dostane všechny lístky do tomboly, jenže ta už je po požáru rozkradená definitivně. Jako jediný zloděj se nechtěně usvědčí člen sboru, který ji měl hlídat (Josef Kolb). Když před ostatními hájí svou čest, dostane se mu poučení: „Pověst sboru mně je milejší, než ňáká má poctivost." Zatím všichni návštěvníci plesu odejdou, takže bývalý předseda je dekorován před prázdným sálem. Jenže i teď něco neklape ... Miloš Forman (* 1932) nemínil prý vůbec svůj film jako politickou alegorii. Za pomoci plejády neherců v čele s Janem Vostrčilem jako předsedou plesového výboru stvořil však až obludnou metaforu vyprázdněných lidských vztahů, jaké nastolil reálný socialismus. Společenství, které rozkrádá sebe sama a přirozenou empatii nahradilo schůzovnickým formalismem. Jeho pohled není však zlý - spíše v určitých chvílích zava-luje diváka pocity hanby, (luk) katalog 1. Festivalu nad řekou