Po Tomášovi

No... ono už jen samotné pozorování strastí kolem pokusů o Kyleovu výchovu dá trpělivosti zabrat, natož si jakožto těžce zkoušený rodič zažít realitu samu... poklona všem, kteří ji přijmou a nevzdají se příprav na samostatný život svého dítěte a extra poklona všem otcům, kteří to rodinné peklíčko ustojí a neprchnou do přijatelnějších podmínek, protože to muži většinou dělají (nic proti nim, jen prostě pro zátěžové zkoušky tohoto druhu nejsou vybaveni stejně, jako ženy :-)). Film může fungovat jako 1000 + 1 rada pro začínající rodiče autistického dítka a stejně nebude stačit, jako každý z nás, i ony jsou individuality a způsob vnímání a prožívání jednoho případu nelze archivovat jako podklad k univerzálnímu výchovnému manuálu (můj autistický synovec je například extrémně mazlivý). Krásně je zde patrné, jak si odborníci ve školce umí proti tápající matce mnohem lépe poradit, neboť ona se musí učit za pochodu a ještě zvládat obvyklé denní úkony, i tak jsem jaksi nepochopila, proč Kyle místo mašinky Tomáše, která ho vždy dokáže zklidnit, nosí ven obludného Mickeyho a docela marně jsem vyhlížela nějaké rozumné opodstatnění... ale to jen tak mimo. Tedy, co do rozšíření obzorů snímek určitě přínosný, jako film... inu, takový televizní.