Ticho a křik

Formálně jde - podle dobových kritérií - o „politicky korektní" film, jehož kladnou postavou je bývalý příslušník maďarské Rudé armády z dob Republiky rad, kterého pronásleduje důstojník Horthyho policie. Bývalý komunista v sobě má tak silný cit pro spravedlnost, že riskuje vlastní svobodu a život, když se snaží ochránit majitele farmy, u něhož se ukrývá před policií. Jak známo, dobová oficiální propaganda hodnotila velmi kladně Maďarskou republiku rad a pokus Bély Kuna o nastolení druhého komunistického státu na světě podle sovětského vzoru. Nicméně by to nebyl Jancsó, kdyby zůstal jen u toho. Mnohem víc než v Beznadějných mu jde především o analýzu vztahů pronásledovaného a pronásledovatele (respektive utlačovaného a utlačovatele) a rafinovaných, až perverzních manipulativních technik tajné policie bez ohledu na to, jakému režimu tahle instituce poslouží. Tuto problematiku, na niž se v Beznadějných soustřeďuje prostřednictvím chování a reakcí davů, zužuje Jancsó na okruh pouhých šesti postav, zato ji analyzuje hlouběji a podrobněji. Morální převaha pronásledovaného nad agentem a potenciálním vyšetřovatelem a víceméně tajný obdiv druhého vůči prvnímu byly už v době vzniku filmu notoricky prověřenými propagandistickými triky všech komunistických kinematografií. (Pronásledovatel oportunista, který se chytí jakékoli příležitosti a každému poslouží jen proto, aby pokaždé dopadl na všechny čtyři jako kočka; potenciální oběť, která se vždycky drží svých zásad a odmítá kompromisy, vlastně obdivuje a snad jí tak výjimečně silný charakter trochu i závidí atd., atd.) Jancsó jde ještě dál: rafinovaný sadismus pronásledovatele, který přesně ví, kde se uprchlík skrývá a že má stejně jeho život ve svých rukou, předpokládá, že pronásledovaný musí na svém dopadení a zatčení vědomě „spolupracovat". Dokonce jít na policii z vlastní iniciativy, nikoli však s úmyslem se obětavě udat, protože to by pak bylo příliš jednoduché. Naopak agent očekává, že uprchlík spáchá fatální chybu a tím padne do pasti, kterou na něj už dlouho chystal. V tomto případě spočívá chyba v tom, že čestný komunista považuje za svou povinnost zmíněnou plánovanou vraždu oznámit úřadům, a to právě policistovi, který ho má zatknout. Psychologická hra na kočku a myš je ve snímku podrobně rozebrána a režisér dokonale popisuje mechanismus činnosti všech tajných policií ve službách všech diktatur na světě. Včetně tajné služby ve vlastní zemi v době vzniku filmu. Mircea Dan Duta, letní filmová škola 2012