Neobyčejné životy Petr Nárožný

S panem Petrem Nárožným jsme začali natáčet v období jeho rekonvalescence po úspěšné operaci kolena. A tak měl tento neskutečně vitální muž, který překročil sedmdesátku, výjimečně trochu času. Patří totiž k nejzaměstnanějším hercům nejen své generace. A také k vyhlášeným perfekcionistům, který je za svou práci vždycky zvyklý maximálně ručit. „Když se řekne Per Nárožný, vybaví se mi konkrétní cesta. Vede zadním hereckým vchodem do divadla Semafor. Po špičkách přejít za jevištěm, nejlíp využít salvy smíchu, která milosrdně skryje klapot mých podpatků na dřevěném pódiu. A po točitých schůdkách dolů do hereckého klubu. Tam byl tehdy pro mne ráj na zemi. Tam jsem poznala mistry opravdické srandy. Mezi nimi Petr Nárožný. Vydržela bych ho poslouchat dlouhé hodiny. Jeho smysl pro dávkování humoru, matematicky přesné usazování pointy v každé větě... tolik mi tím připomínal Miroslava Horníčka, s jehož synem Honzou jsem tehdy do divadelního klubu chodila. A nejen do klubu... Byla to tupá léta začínající normalizace a my všichni společně jsme v tu dobu pluli jako trosečníci na voru v rozbouřeném moři blbosti. Tahle vzpomínka tak krásně voní. Petr se stal populárním komikem, ale já už tehdy věděla, že tahle veselá škraboška šílence zakrývá hloubavou a modrou duši a velký přirozený herecký talent. Odkrýt jeho masku i jiným a natočit o něm film si přeju léta. Nevlastním však televizní stanici, abych jej mohla i odvysílat. Čekala jsem tedy trpělivě, až jednou... Petrovi se blížila sedmdesátka, film stále nebyl, my se někde náhodou zase potkali a mě bodlo u srdce. Teď je přece ten pravý čas... Dočkala jsem se. Když mi na sklonku loňského roku dramaturg Ondřej Šrámek zavolal, koho bych chtěla do nového cyklu o hercích z generace seniorů natočit, neváhala jsem ani vteřinu. Díky České televizi máme teď pro Petra Nárožného společný dárek k jeho narozeninám. Film Neobyčejný život pana Petra Nárožného spatří světlo televizní obrazovky v den jeho jednasedmdesátin. A já mu k tomu dávám pusu navrch na jeho velké, moudré čelo.“ Alena Činčerová, Česká televize