Neobyčejné životy Stanislav Zindulka

Jeho první rolí na profesionálním divadle byl student ve hře Šťastnou cestu. Jakoby to bylo předznamenání pro kluka z Jilemnice, který od dětství věděl, že chce být hercem. Rozloučil se se svými bratry, otcem a "třemi maminkami" a odešel na studia do Prahy. Jeho profesorkou byla Vlasta Fabiánová. Šťastná cesta ho vedla přes Hradec Králové do Brna, kde dozrál k vrcholům, jakými byli Kohoutův August August, august či Durrenmattův Král Jan. Po natočení Kachyňova seriálu Vlak dětství a naděje se stal nejen uznávaným, ale i velice oblíbeným televizním a filmovým hercem a ve svých 57 letech se rozhodl pro riskantní krok. Z jistoty svého brněnského života odešel do Prahy. Studovali a žili zde už oba jeho synové, a tak se svou celoživotní partnerkou podstoupili "studentský život" v podnájmech a posléze náročné stěhování. Žena mu byla i v této chvíli jistotou a potvrzením jeho životního kréda, že "žít jen pro sebe je budoucí chudoba". „Když jsem připravovala v pražské Viole cyklus autorských večerů Ticho v květu Violy, byl Stanislav Zindulka první, koho jsem si jako hosta pozvala. Ten večer byl silný a pro mne vlastně neskončil. Dotklo se mne vedle jeho herecké osobnosti ještě něco navíc, co bylo důvodem pokračovat v našem setkávání. A co provází i jeho (Ne)obyčejný život. Klučičí povaha, dychtivost i důvěrnost a s přibývajícím věkem i čím dál větší schopnost sebezpytu. Navíc jsem poznala zblízka jeho ženu Milenu Erdelyi. Oni dva dohromady, to je velký příběh. Uvědomila jsem si, že bych mu chtěla dostát i já, ve svém vlastním životě.“ Zuzana Maléřová, Česká televize