Klasik absurdního divadla Eugene Ionesco napsal prý svou slavnou prvotinu Plešatá zpěvačka tak, že se začal učit anglicky a k dialogům jeho komedie ho inspirovaly konverzační texty z učebnice, plné nejrůznějších "pravých anglických" obratů, zato však zcela bezduchých a bezobsažných. Odtud už pak vedl jen krok k postavám, kterým taková konverzace naprosto stačí k životu. Premiéru měla tato jednoaktovka v Paříži v roce 1950 a trvalo řadu let, než ji evropské divadlo vzalo za svou. Dnes naopak se zase může zdát nepochopitelné, co na ní tehdy tak zaráželo. Úspěšné představení Divadla v Celetné jsme zaznamenali v březnu, těsně před několikaměsíční přestávkou, během níž Plešatá zpěvačka nebude na repertoáru. A tak než se na něho zase znovu vrátí, můžete se s ní potěšit alespoň v našem cyklu Zveme vás do divadla.
Jakub Špalek si s divadelním spolkem Kašpar nikdy neklade snadné úkoly. Také inscenace absurdního dramatu Eugena Ionesca Plešatá zpěvačka patří mezi pamlsky na jídelníčku pražských divadel. Nemusí se ho ale bát ani ten, kdo náročnější hry obvykle odkládá stranou. Jde přece o komedii, a dát se strhnout humorem znamená jen naladit se na správnou notu.
Dva manželské páry, jejichž snaha o uhlazený dialog se postupně proměňuje v nesouvisející hlášky, vtipy bez point a nakonec jen pouhé výkřiky do tmy, služebná (v podání Pavla Lagnera kouzelně se klátící na vysokých podpatcích), nečekaný příchod hasiče – prostě takový pěkný konzervativní anglický večer u rodiny Smithových. To je Ionescovo vypodobnění měšťácké ubohosti, znuděnosti, neschopnosti navázat lidský kontakt. Plešatá zpěvačka vznikla již v roce 1950, její obsah je však bohužel stále stejně aktuální.
Jakub Špalek spolu s autorem scény Karlem Špindlerem vás pozvou do uhlazeně vybaveného anglického obývacího pokoje, brzy však zjistíte, že se v něm zbláznily i hodiny na zdi.
Petr Lněnička a Monika Zoubková jako hosté manželů Smithových v dialogu téměř detektivním pátrají po vlastní identitě, zatímco Martin Hofmann předvádí ledově chladného pana Smithe s typickou lulkou anglického džentlmena lehce přehlížejícího užvaněnosti své manželky, do jejíchž společenských šatů a lehce hysterické nátury se brilantně převlékla Jitka Rotreklová. Právě jí jsme se zeptali, jak k ní doputovala nabídka do této netradiční inscenace.
„Nikdy jsem kvůli rolím daleko zacházet nemusela,“ odpověděla s usměvavou nadsázkou. „Prostě přišla nabídka a já ji buď akceptovala, nebo ne. V tomto trendu jsem „oblékla“ i paní Smithovou a hodlám v tom nastejno pokračovat i ve svém dalším profesním životě. Tak mi držte palce, ať to mám takhle jednoduché i nadále.“
A jak se herečka vypořádala s absurditou celé této hry? Hravě, protože čas od času zažívá i v životě situace neméně absurdní. „Pravidelně každý rok jezdím se svými kolegy na náročný, více než týdenní zájezd s divadelním spolkem Kašpar do Ostravy. Tam se nám většinou podaří podobných absurdit nashromáždit na rok dopředu.“
[Česká televize: Převzato z časopisu ČT+, Text Iveta Kováčová]
