Pýcha Yankeeů

Henry Louis Gehrig, jediný syn německých přistěhovalců, měl od dětství neobvyklou sílu v rukou a nadání pro sport. Na přání své staromódní matky, která chtěla, aby se stal inženýrem, nastupuje na Kolumbijskou univerzitu. Tam si jeho talentu povšimne sportovní zpravodaj Sam Blake a přesvědčí Gehriga, aby začal hrát baseball. Netrvá dlouho a Gehrig dostává nabídku od nejlepšího amerického baseballového týmu New York Yankees. Stává se členem tohoto významného sportovního klubu a poté i jeho hlavní oporou. Seznámí se s baseballovou fanynkou Eleanor, zamilují se do sebe a vezmou se. Dokonce i matka mu začíná fandit. Jsou šťastni, Lou dokáže léta finančně zajišťovat rodiče i vlastní rodinu. Po patnácti úspěšných letech a dvou tisících třiceti sehraných zápasech však musí náhle svou sportovní dráhu ukončit. Bez varování přichází zhoubná nemoc. Lékař mu po vyšetření diagnostikuje onemocnění ALS (amyotrofická laterální skleróza, později nazvaná Gehrigova choroba), projevující se postupným ochrnutím pohybového systému, které ukončí o dva roky později jeho život. Lou Gehrig umírá 2. června 1941. Životopisný film režiséra Sama Wooda klade důraz na osobní vztahy tragického krátkého Gehrigova života: první s jeho rodiči, obzvláště s despotickou matkou, pak jeho přátelství se sportovním zpravodajem Samem Blakem, a konečně pohádkovou romanci a sňatek s Eleanor. Jednou z klíčových složek filmové romance je milostná píseň "Always" od Irvinga Berlina, která filmem prostupuje. Podrobnosti o sportovní kariéře Gehriga jsou zastoupeny montáží z baseballových stadionů, jeho rekord 2130 po sobě jdoucích sehraných zápasů je zřetelně uveden, jeho spoluhráči jsou i skuteční hráči baseballu, např. Babe Ruth, Bill Dickey, Bob Meusel, Mark Koenig a další. Film uvádí i rozlučkovou řeč Gehriga na stadionu Yenkees v roce 1939, kdy jeho věta, že je „nejšťastnější člověk na zemi“ byla zapsána do 100 největších filmových citací všech dob. Z jedenácti nominací na Oscara obdržel zlatou sošku pouze Daniel Mandell za nejlepší střih filmu.