Ostrov ztracených duší

  Vůbec první zfilmování „Ostrova doktora Moreaua“. Bohužel kvůli špatné kvalitě kopie jsem nemohl posoudit detaily masek, ale to, co jsem viděl bylo perfektní. Také děj ušel, ale bohužel je v něm občas hlucho. To že tam vrazili postavu té baby navíc, tedy Ruth, tak to film dějově položilo úplně. Přesto dvacítku maskérům dám. Zasloužili si ji. A dvacítku za některé pasáže filmu.     

Ehm, opět budu spíše rejpat. Taky je to prej legendární klasika. Údajnjě dokonce nejlepší adaptace Wellsova díla Ostrov doktora Moreau. Možná je to všechno pravda a nic než pravda, jenže...Nebavil jsem se. Postrádal jsem napětí (Ano, jsou zde určité náznaky, od objevení jistého M’linga na lodi se dostavuje pocit něčeho zvláštního, ale to je tak vše). Nesedlo mi příliš ani obsazení. Nenašel jsem zde žádnou pomyslnou hloubku (ano, je to rané sci-fi, trošku šplíchnuté hororem, ale i tak „polidšťování zvířat“, či o co se to vlastně ten obtloustlej chlápek snažil by určitě mělo trochu emocionálně zapůsobit, či ne? Asi nemůžu jinak, než film trochu omlouvat. Je více než osmdesát let starý. Filmařské postupy se od té doby vyvíjely a tak dále, jenže – třeba Zrůdy u mě fungují navzdory své letitosti, podobně jako mnohá komedie s Vlastou Burianem, tudíž chyba snad nebude jenom v mé rozmazlenosti pozdější filmovou tvorbou. Musím i chválit – Kathleen Burke je dostatečně exotická na to, abychom jí věřili, že není tak úplně člověk, představitel Montgomeryho je typově výborným „přicmrndávačem“ i když se nemohu zbavit dojmu, že jako Dr. Moreau by se osvědčil lépe než mladý Charles Laughtnon, jenž by se hodil spíše do nějaké manéže, kde by mohl, díky svému umění s bičem, klidně krotit lvy (a v mezičase se klidně převlékat za klauna). Uznávám, tohle přirovnání k cirkusákovi jsem obšlehl od uživatele TheRaven z konkurenční databáze. Má však stoprocentní pravdu a těžko bych pro něj hledal výstižnější roli. Pochvalu si též zaslouží na tu dobu velmi povedené masky, které neurazí ani dnes. Taky velmi střídmá délka i když to je trochu sporné – snímek působí jenom jako jakási epizodka, nejen kvůli délce ale také díky příliíšné jednoduchosti. Stálo by to tudíž trochu za podrobnější rozpracování, případně navrstvení nějakými dalšími dějovými liniemi, jenže – když i takhle to místama nudí, nakonec bych byl asi mírně řečeno nasr.nej. Znáte ty klasiky, které vůbec nestárnou? Které můžete vidět ve dvaceti i v sedmdesáti a vždy budete nadšení? Tak Island of Lost Souls tam v mých očích rozhodně nepatří. Ačkoliv potenciál zde nepochybně byl...Škoda.